Přestala jsem pít. Ze strachu o děti

Přestala jsem pít. Ze strachu o děti
ilustrační foto

Někdy to na nich dlouhé roky nikdo nepozná. Bývají vzdělané, krásné i úspěšné a zdánlivě jim nic nechybí. Pak ale přijde šok. V podobě zjištění, že se z mámy, dcery či manželky stala alkoholička. Zatímco ještě před pár lety byla závislost na alkoholu doménou mužů, dnes už je ženy dohánějí. S jednou z těch, kdo démona alkohol porazily, jsme si povídali.

Evelýně je dnes devětapadesát  let a pracuje jako účetní. Je rozvedená, má dva dospělé syny a čtyři vnoučata. Ráda čte, cestuje, věnuje se pěstování bylinek a sbírá minerály. Hodně času tráví s vnoučaty, která bezmezně miluje. Má to další důvod. Podvědomě se touto cestou snaží vynahradit péči a pozornost, kterou nevěnovala svým synům. Evelýna je totiž vyléčená alkoholička.

Sklon k alkoholismu podědila po rodičích. Pili oba. „Táta chodil denně z práce rovnou do hospody a domů přicházel mnohdy pozdě v noci. Máma s jeho pitím dlouho bojovala, pak ale začala také. U ní to bylo ještě horší, pila doma a k tomu se ládovala léky. Na dětství nemám moc dobré vzpomínky, i s bratrem jsme úderem osmnáctých narozenin utekli z domu,“ vzpomíná Evelýna. Matka zemřela na předávkování léky v pouhých dvaapadesáti letech, otce o pár let později srazilo auto. Byl opilý.

Evelýna se vdala a narodili se jí dva synové. Vše bylo idylické do doby, než manžel začal jezdit po montážích. „Byla jsem na všechno sama, zařizování, starost o domácnost, děti. Co na tom, že jsme měli na tu dobu hodně peněz, když muž byl třeba měsíc v kuse pryč. A tak, abych zvládla ten tlak, jsem si občas večer nalila skleničku. Z té byly časem dvě, tři, a nakonec jsem bez problémů zvládla půl litru tvrdého alkoholu, nebo dva litry vína,“ popisuje svou cestu do pekel. Manželovi svůj hold skleničce ještě stále dokázala vysvětlit. Nikdy nebyl doma tak dlouho, aby mu došlo, jak na tom ve skutečnosti je.

Kluci začali chodit do školky a Evelýna se vrátila do práce. Jenže děti byly často nemocné a ona doma. Po útěše v podobě láhve tak sahala stále častěji.

„To už byla doba, kdy jsem nedokázala fungovat bez alkoholu. Začínala jsem ráno, končila v noci. Nastaly problémy v zaměstnání, zapomínala jsem kluky ve školce, v družině. Z tohohle období si moc nepamatuji, žila jsem pod takovou útěšnou rouškou zapomnění. Ale ta nemohla vydržet napořád,“ vysvětluje.

Zlom nastal v okamžiku, kdy ji nevybíravým způsobem vzbudil manžel. „Nešla jsem ten den do práce, jen jsem odvedla kluky a koupila si litr vodky. Musela jsem se bezpodmínečně napít… jenže jsem usnula v domě na schodech. Sousedé mě dopravili domů, ale zavolali manželovi s tím, že tak to prostě dál nejde. Stál nade mnou a křičel, že se se mnou rozvede a sebere mi kluky. Byl ve škole i školce, a tam mu řekli, jak vyvádím. Stejně tomu bylo i u mě v práci. Zuřil, já brečela a uvědomila si, že tohle je jediné, co má v životě cenu. Moje děti. Za tři dny jsem nastoupila do protialkoholní léčebny,“ dodává Evelýna.   

Z léčebny se vrátila čistá a od té doby se už nikdy alkoholu nedotkla. „Jednak na něj nemám chuť, druhak nade mnou pořád visí strašák v podobě mých rodičů. A strach, že by se situace mohla opakovat a já přišla o své blízké. To nikdy nedopustím,“ uzavírá své vyprávění. (ber) 

Poslat nový komentář