Příběhy bezdomovců. Příběh pátý - Helenka

ilustrační foto archiv PvNovinky.cz

Protože se v komunitě lidí bez domova pohybuji už nějaký pátek, rozhodla jsem se zveřejnit několik jejich příběhů. Jsou to lidé, kteří se v těžké životní situaci ocitli nečekaně. Nepostavila se za ně rodina, pokud nějakou mají, pomocnou ruku jim nepodala ani společnost. Někteří se mi ztratili z očí, jiné potkávám dodnes. Byla bych ráda, kdybyste si při čtení uvědomili, že bezdomovce nelze vymýtit, lze jim jen pomoci. A vězte, že mnozí si tu pomoc opravdu zaslouží.

Příběh pátý: Helenka

Helenka byla léta naše sousedka. Měla jediného syna, kterého vychovala po smrti manžela sama. Žila jen pro něj, a když se oženil a odstěhoval na druhou stranu republiky, velmi těžce to nesla. Synek se stal otcem dvou dětí, pak se rozvedl a vzal si novou, mladou ženu. I s ní povil potomky a rozhodl se, že postaví dům.

Když se Helenčin domek objevil v nabídce realitky, byla jsem překvapená. "Mireček staví, tak jsme se domluvili, že prodám dům a přidám mu peníze. Budu mít v domku svůj malý byt, všechno mi tam pořídí nové. A já budu konečně mít blízko vnoučata, " odpověděla mi tehdy rozradostněně.

Domek prodala, peníze poslala Mirečkovi a domluvila se s novými majiteli, že v něm ještě do jara, než syn dostaví dům, může bydlet. Rozdávala a vyhazovala věci, protože Mireček říkal, ať si s sebou nic nebere, vše bude mít. Když přišel den D, seděla Helenka na lavičce před domkem s kufříkem a kabelkou a čekala. Hodinu, dvě, pět... Pak už začala mít strach, že se synovi cestou něco stalo. Volala jsem do vzdáleného města, nakonec i na policii, aby zjistili, zda nedošlo k nějaké nehodě. Policisté Mirečka našli, byl v pořádku, o osud maminky ale nejevil zájem.

Plačící Helenku, která nechápala, co se děje, jsem nechala přespat u nás a ráno řešila, co dál. Povedlo se mi ji dostat na LDN a začala jsem nahánět synka. Výsledek naší hádky byl jednoznačný. Má svých starostí dost a ta o matku není prioritní. Pak už nezvedal telefony.

Helenka mu napsala několik dopisů, na které se nedočkala odpovědi. Z LDN šla do domova důchodců, zlomená, nešťastná, nechápající, co se vlastně stalo.  Dlouho v něm nebyla, za pár týdnů zemřela. Nejspíš na zlomené srdce. A Mireček... se těšil z nového domu natolik, že vlastní mámě nezaplatil ani pohřeb. (ber)