Příběhy bezdomovců. Příběh osmý - Lukáš

Foto ber

Další fotky: 

Protože se v komunitě lidí bez domova pohybuji už nějaký pátek, rozhodla jsem se zveřejnit několik jejich příběhů. Jsou to lidé, kteří se v těžké životní situaci ocitli nečekaně. Nepostavila se za ně rodina, pokud nějakou mají, pomocnou ruku jim nepodala ani společnost. Někteří se mi ztratili z očí, jiné potkávám dodnes. Byla bych ráda, kdybyste si při čtení uvědomili, že bezdomovce nelze vymýtit, lze jim jen pomoci. 

Lukáše jsem poznala hned při prvním ročníku vydávání polévek. Černookému a černovlasému klukovi s bradkou neřekl nikdo jinak, než Čert. 

Na ulici ho kdysi přivedla závislost na drogách. Nepatřil ke "klasickým" bezdomovcům, každé léto vyrážel se světskými do světa. Přes zimu paběrkoval po sběrnách a přespával, kde se dalo. Jestli bral drogy i teď, nevím, tak důvěrný náš rozhovor nebyl. Na polévky ale nikdy nepřišel pod vlivem čehokoli, ani alkoholu.

V úterý ráno jsem dostala zprávu, že v bývalém vojenském objektu za Brněnskou ulicí zemřel muž bez domova. O chvíli později už jsem znala i jméno, nic mi ale neřeklo. Až při výdeji polévek mi hned tři strávníci řekli, že to byl Čert. 

Kolem ruiny, která už před časem přišla kvůli požáru o střechu, chodím pravidelně a vím, že je oblíbenou lokalitou lidí bez domova. Někteří z nich zde bydleli i několik měsíců, Lukáš ale v poslední době přespával ve Smržicích. Co v pondělí vedlo jeho kroky právě sem, už se zřejmě nikdo nedozví. Osudným se mu staly pneumatiky, které sem před lety někdo vyvezl. Místní si jimi totiž topili. 

Smrt sedmatřicetiletého Čerta byla osudová. Zemřel v pekle. Ohnivém. (ber)