Jen ať nedostaneme rakovinu!

Olga Katolická

Narodila se 30. 9. 1951 v Prostějově, po vyučení dálkově vystudovala ekonomickou školu a nastoupila do OP Prostějov, nejprve jako sekretářka ředitele závodu 11, posléze jako pracovnice propagačního oddělení na úseku závodního rozhlasu a závodních novin. V roce 1976 přešla do Městského kulturního střediska jako redaktorka rozhlasu po drátě. Od roku 1984 pracovala v OD PRIOR, nejprve na úseku obchodní politiky, posléze jako vedoucí propagace a obchodní politiky. Od roku 1991 se vrátila k novinařině a nastoupila do redakce Prostějovského týdne. Zde na pozicích redaktor, editor a následně šéfredaktor pracovala až do konce roku 2006. V té době vážně onemocněla, po operaci zhoubného nádoru se podrobila léčbě a od počátku roku 2008 je v řádném starobním důchodu. Je vdaná a má tři dospělé syny.

Na naše zdravotnictví můžeme být hrdi. A právem. Teď nám v Praze na Bulovce vyrostlo nejmodernější soukromé ozařovací centrum. Mělo být nadějí pro onkologicky nemocné, kteří za složitějšími zákroky museli do zahraničí. Mělo. Bohužel, dnes centru zatím chybí to nejdůležitější – pacienti. Ne, že by nebyli, jenže jejich léčbu nemá kdo zaplatit.

Obrovskou investici zhruba za 4 miliardy korun vybudovala soukromá firma. V roce 2006 totiž tehdejší nucený správce VZP podepsal smlouvu, že pojišťovna bude léčbu hradit. Ten správce se poté stal hlavním manažerem investorské firmy (jaká náhoda) a dnešní vedení VZP hledá možnosti, jak se ze smlouvy vyvléknout.  Ani ostatní zdravotní pojišťovny nejsou z možné spolupráce s centrem nadšeny a do uzavírání smluv se nehrnou. Placení léčby by totiž pro jejich hospodaření znamenalo pořádný problém. Ozařovacím centrem mělo podle plánu projít až 2 600 pacientů ročně. Co myslíte, kolik z nich by si léčbu mohlo zaplatit ze své kapsy? Obávám se, že ani jediný.

Vzpomínám si, že před pár lety v Prostějově soukromý investor pořizoval magnetickou rezonanci. Čekací doba na toto vyšetření v olomoucké fakultní nemocnici byla tehdy asi tři měsíce, přesto musel investor čelit mnoha výhradám nejrůznějších institucí a orgánů (včetně VZP) a musel vyhovět jejich podmínkám, aby mohl svůj záměr uskutečnit.

V televizi občas zahlédnu srdcervoucí výzvu o nemocném dítěti, jehož rodiče nemají na finančně náročnou operaci, na drahé léčebné pomůcky, na elektrický vozík....  Jsme přece jen národem lidí dobrosrdečných, neboť tyto výzvy vždy zaberou. A já teď jen čekám, jestli se nestane zvykem prosit z televizních obrazovek o peníze na léčbu v novém ozařovacím centru. Dva a půl tisíce účtů, na které bychom měli posílat peníze, je přece jen moc.

Olga Katolická