Pomozte najít majitele Plaváčka!

Olga Katolická

Narodila se 30. 9. 1951 v Prostějově, po vyučení dálkově vystudovala ekonomickou školu a nastoupila do OP Prostějov, nejprve jako sekretářka ředitele závodu 11, posléze jako pracovnice propagačního oddělení na úseku závodního rozhlasu a závodních novin. V roce 1976 přešla do Městského kulturního střediska jako redaktorka rozhlasu po drátě. Od roku 1984 pracovala v OD PRIOR, nejprve na úseku obchodní politiky, posléze jako vedoucí propagace a obchodní politiky. Od roku 1991 se vrátila k novinařině a nastoupila do redakce Prostějovského týdne. Zde na pozicích redaktor, editor a následně šéfredaktor pracovala až do konce roku 2006. V té době vážně onemocněla, po operaci zhoubného nádoru se podrobila léčbě a od počátku roku 2008 je v řádném starobním důchodu. Je vdaná a má tři dospělé syny.

Patřím do velké rodiny pejskařů. Náš první – pudlička Peggy, kterou jsme měli od raného dětství našich synů, byla právoplatným členem rodiny. Jezdila s námi na dovolenou, chodila do restaurací a uměla „jíst“ příborem. Odešla, když jí bylo 14 let, ale nechala nám spoustu vzpomínek na překrásné chvíle.Na její místo vzápětí nastoupila Lucky. Má neskutečně krásné oči, prý je to kříženec jezevčíka, ovšem já tam vidím i kapku srnečky. Ale co na tom záleží...Lucky se na nás citově upnula a její projevy oddanosti někdy až obtěžují. Na rozdíl od spousty jiných psů, které znám, nesnáší cestování a při jízdě autem bez přestání srdceryvně kňučí, protože se zřejmě domnívá, že odjíždí z milovaného domova navždy. Museli jsme tedy svůj život do určité míry přizpůsobit jí. Ale byla to naše volba. Jestliže jsme poskytli domov živému tvoru, neseme za něj do určité míry i odpovědnost. A nemůžeme se ho tedy zbavit v okamžiku, kdy nám začne jeho přítomnost být na obtíž.Včera večer mě v televizních novinách rozbrečel příběh psa, kterému záchranáři dali jméno Plaváček. Jeho – vzpírám se napsat slovo pán – ho uvázal kdesi v Ostravě na opuštěném místě v křoví, kousek od vody. Lidé ho zachránili na poslední chvíli, měl obojek zařezaný do masa na krku a byl neskutečně vyzáblý. Přesto záchranáře vítal radostným vrtěním ocásku...Doufám, že Ostravané, kterým není jedno, jak krutí umějí být někteří z nás k bezmocným zvířatům, pomohou policistům onoho majitele najít. Zaslouží si mnohem tvrdší trest, než u nás za týrání zvířat zákon umožňuje.

Olga Katolická