Super výhra za třicet tisíc

Olga Katolická

Narodila se 30. 9. 1951 v Prostějově, po vyučení dálkově vystudovala ekonomickou školu a nastoupila do OP Prostějov, nejprve jako sekretářka ředitele závodu 11, posléze jako pracovnice propagačního oddělení na úseku závodního rozhlasu a závodních novin. V roce 1976 přešla do Městského kulturního střediska jako redaktorka rozhlasu po drátě. Od roku 1984 pracovala v OD PRIOR, nejprve na úseku obchodní politiky, posléze jako vedoucí propagace a obchodní politiky. Od roku 1991 se vrátila k novinařině a nastoupila do redakce Prostějovského týdne. Zde na pozicích redaktor, editor a následně šéfredaktor pracovala až do konce roku 2006. V té době vážně onemocněla, po operaci zhoubného nádoru se podrobila léčbě a od počátku roku 2008 je v řádném starobním důchodu. Je vdaná a má tři dospělé syny.

Dnes mě zaujaly informace o novém dokumentárním filmu Šmejdi. Bude mít, tuším, premiéru za týden a prý jde o film tak zvaně osvětový. Má varovat seniory před nekalými praktikami prodejců na předvaděcích akcích. Jenže se obávám, že do kina na něj cílová skupina, jíž je ta osvěta určená, asi nepůjde. Je všeobecně známou skutečností, že praktiky prodejců na předváděcích akcích jsou, když ne na hraně zákona, tak zcela určitě za hranicí etiky a slušnosti. A senioři většinou snadno podléhají...Je mi dvaašedesát, a tak se k seniorům musím také počítat. Osobně jsem přesvědčená, že mě by nikdo na nějaké předváděcí akci neukecal, abych nakoupila cokoli za desítky tisíc. Jenže  nikdy jsem se do podobné situace nedostala. Pozvánky na „zajímavý výlet s předváděním super zboží“ házím rovnou do koše a na předváděcí akci do restaurace či kulturáku by mě nikdo nedostal ani párem koní, byť by mi slibovali jako dárek modré z nebe. Prostě ze zásady...Na druhou stranu znám ve svém okolí případy, kdy senioři podlehli. Moje kamarádka má se svými dvěma sestrami každá po dvou hrncích, za něž jejich maminka zaplatila 30 tisíc. Kromě toho nakoupila vlněné deky, super vysavač,  elektrickou přikrývku... V případě zázračného hrnce, který sám a zdravě vaří bratru za 35 tisíc, se rodině podařilo dosáhnout zrušení kupní smlouvy... Jedna moje známá chodí na předváděcí akce dokonce s manželem (toho mého bych tam nedostala ani násilím).  Moc se tím nechlubí, občas získala telefon, pár šišek salámu, manikúru či sadu nářadí (manželské páry vždy dostanou víc, než jednotlivci). Ale nedávno přišla s rozzářenýma očima – její manžel vyhrál! Vyhrál všechno, co na té předváděcí akci měli – vysavač, mixér, vlněnou přikrývku, sadu nerezového nádobí, elektrický hrnec s keramickým povrchem,  kosmodisk na bolavá záda, no prostě, měl štěstí! Pořád mluvila o výhře, až nakonec se zmínila o tom, že to všechno její polovička vyhrála, protože si koupila parní čistič. Za kolik? Za hubičku. Za třicet tisíc! On manžel totiž o ten parní čistič moc stál...Když se mi ta známá pochlubila jednotlivými kusy skvělé výhry, nebyl problém odhadnout a spočítat její hodnotu. I se značnou nadsázkou - 18 tisíc je moc.  Skoro stoprocentně předražené zboží a pár na výsost spokojených seniorů. To je jeden z důvodů, proč se pochybné praktiky budou prodejcům na předvaděcích akcích pořád vyplácet.Obávám se, že tuto mou známou zmiňovaný film Šmejdi určitě neosvětlí... Ani kdyby ho viděla pětkrát... Proč to píšu? Protože se opět potvrzuje, že „každý je svého štěstí strůjcem“. Jestliže mezi námi budou lidé, kteří se nechají opít rohlíkem, vždy se najde někdo, kdo toho využije a zneužije. Olga Katolická