O zmatené vdově a poctivém člověku

Olga Katolická

Narodila se 30. 9. 1951 v Prostějově, po vyučení dálkově vystudovala ekonomickou školu a nastoupila do OP Prostějov, nejprve jako sekretářka ředitele závodu 11, posléze jako pracovnice propagačního oddělení na úseku závodního rozhlasu a závodních novin. V roce 1976 přešla do Městského kulturního střediska jako redaktorka rozhlasu po drátě. Od roku 1984 pracovala v OD PRIOR, nejprve na úseku obchodní politiky, posléze jako vedoucí propagace a obchodní politiky. Od roku 1991 se vrátila k novinařině a nastoupila do redakce Prostějovského týdne. Zde na pozicích redaktor, editor a následně šéfredaktor pracovala až do konce roku 2006. V té době vážně onemocněla, po operaci zhoubného nádoru se podrobila léčbě a od počátku roku 2008 je v řádném starobním důchodu. Je vdaná a má tři dospělé syny.

Zemřel mi kamarád. Netrápil se dlouho a když se to tak vezme, byla v jeho případě smrt krásně milosrdná. To jen na okraj, protože vám chci vyprávět o poctivém člověku...

Ještě před pohřbem byla manželka, teď vdova, moje přítelkyně, vyřizovat něco v Plumlovské ulici a zaběhla do malého obchůdku vedle úřadu práce, asi o dva domy dál směrem ven z města. Ten obchůdek s potravinami a zeleninou je tam už dlouho, pamatuji se, že před lety, ještě když jsem pracovala, jsme si tam chodili pro svačinu. Tak ta kamarádka si kupovala jogurt, trochu brambor a dva rohlíky. Pečivo tam mají trochu bokem... Při placení najednou zjistila, že nemá peněženku. Omluvila se prodávajícímu, že jí zemřel manžel a proto je zmatená, že má venku rodinu a že hned peníze přinese. Vyběhla, půjčila si od snachy a nákup zaplatila. Doma všechno prohledala, ale peněženku nenašla. Což byl docela průšvih, protože při zařizování pohřbu je spousta jednání, v peněžence byly platební karty, čeká ji vyřizování pozůstalosti a další věci, měla tam občanku... A peněženka prostě nebyla.

Mezi hledáním a vzrůstající panikou najednou zazvonil zvonek. Šla otevřít a přede dveřmi stál člověk, který ji v obchůdku v Plumlovské ulici obsluhoval. „Paní,“ povídá jí, „máte tam občanku, platební karty, peníze, mohla byste si tam taky napsat ještě telefonní číslo na mobil, abych sem nemusel běžet. Mám v obchodě dodavatele, musel jsem je poprosit, aby vydrželi, bylo mi jasné, že budete bez sebe, že jste peněženku ztratila.“

Ukázalo se, že kamarádka při vybírání rohlíků položila peněženku, kterou držela v ruce, vedle táců s pečivem. Vůbec si to neuvědomila. Majitel obchůdku šel krátce po jejím odchodu dosypávat pečivo a peněženku našel. Podle dokladů poznal trochu zmatenou zákaznici, nechal všeho a šel z Plumlovské do ulice Boženy Němcové portmonku vrátit. A nic za to nechtěl. „Přijďte si k nám nakoupit,“ řekl a zmizel...

Udělal mi velkou radost. V době totálního mravního marasmu, který u nás v poslední době vládne mocně podporován takřka všemi médii, mě zpráva o člověku, kterého nezlákalo ani patnáct stovek a peněženku přivezl majitelce, příjemně pohladila po duši. Třeba to s námi není až zas tak špatné...

Víte co? Pokud to máte blízko a budete mít možnost, běžte do obchůdku v Plumlovské, dva baráky od úřadu práce, nakoupit. Já to taky udělám...

Olga Katolická