Čestnými občany se stali Bruno Winter a Stanislav Liška. In memoriam

Bruno Winter (15. 10. 1873 Haňovice  – 27. 6. 1942 Prostějov)

Pocházel ze známé sladovnické rodiny z Haňovic. Do prostějovského pivovaru a sladovny vstoupil jako společník dva roky po svém bratru Karlovi v roce 1898. Pivovarnickou výrobu byli bratři Winterovi nuceni pod tlakem konkurence v roce 1913 zastavit, ve sladovnictví však patřili ke špičce, zvláště v oblasti technologické. Slad vyváželi pod značkou Castello do evropských zemí a také do zemí severní a jižní Afriky, Ameriky, východní Asie a Austrálie. Pivovar a sladovna bratrů Winterových v Blahoslavově ulici měly v tomto oboru velmi dobrý zvuk a ještě dnes je jejich jméno známé mnohým pamětníkům a Prostějovanům.

V roce 1941 byla firma Bratři Winterové arizována a v roce 1942 se výroba sladu zastavila.

Bruno Winter stál také u zrodu prostějovské „Kornolitky“ – továrny na výrobu knoflíků. Založil ji v nevyužitých prostorách bývalého pivovaru.

Byl ale i nadšeným milovníkem a sběratelem starých hodin. Z obavy před zabavením sbírky nacisty ji věnoval v roce 1939 prostějovskému muzeu. Obsahuje celkem šestašedesát hodin, hodinek a dva malované porcelánové ciferníky. Najdeme v ní například také vzácné gotické hodiny z roku 1450. První akvizici z Winterovy sbírky získalo muzeum už v roce 1938, darem jedenácti exponátů. Bruno Winter však svoje nadšení pro hodiny prokazoval nejen jako jejich sběratel, ale sám také hodiny stavěl a opravoval. Součástí sbírky je Winterem zhotovený model dřevěných gotických hodin. Věžní hodinový stroj zachovaný díky jeho prozíravosti, kdy uhradil zrestaurování, byl v roce 2011 zapůjčen do expozice prostějovské radniční věže.

Nástup nacismu znamenal nejen konec jeho podnikatelské a mecenášské činnosti, ale i konec jeho života. Bruno Winter se otrávil ve svém bytě společně s druhou manželkou Terezií (13. 12. 1890 Prostějov – 27. 6. 1942 Prostějov) v noci před nástupem do transportu do koncentračního tábora. Jeho syn Kurt (10. 10. 1911–28. 2. 1943) byl zatčen gestapem a zavražděn v Osvětimi. Starší syn Hugo Adolf (18. 9. 1905– 16. 5. 1989), který žil ve Vídni, prchnul včas do Velké Británie. Po emigraci se stal příslušníkem RAF, ale byl vyreklamován jako odborník, který pak řídil továrnu na výrobu knoflíků. Jeho rodina žije ve Velké Británii.

Stanislav Liška (18. 3. 1921 . 31. 5. 2013)

Pohnuté životní osudy pana Stanislava Lišky začínají již v mládí, kdy ilegálně opouští Protektorát Čechy a Moravu a hlásí se do naší zahraniční armády ve Francii. Po její porážce je evakuován do Anglie a stává se příslušníkem Československé obrněné brigády. Po návratu do vlasti v roce 1945 pokračuje jako důstojník v aktivní vojenské službě. Roce 1948 je přeložen do zálohy, v roce 1949 zatčen, odsouzen za velezradu a vězněn až do roku 1960. Po 17. listopadu 1989 je rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. Plukovník Liška je nositelem československých a spojeneckých vyznamenání. V roce 2004 ho francouzský prezident jmenoval rytířem Řádu čestné legie a v roce 2007 mu byla udělena Pamětní medaile Československé obce legionářské 1. stupně za zásluhy o obnovu a šíření legionářských tradic. Byl dlouholetým předsedou Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu a předsedou prostějovské Jednoty Československé obce legionářské. 

Zastupitelstvo města Prostějova mu udělilo "Cenu města Prostějova" za rok 2007. (red)