S Katkou na trhu v Chichicastenango

Vydáno: Ne, 05/11/2014 - 11:30

ilustrační foto

Další fotky:

Tak po včerejším celodenním lenošení (pokud nepočítám velmi brzké vstávání a výstup na Indiánův Nos) mě dnes čekal výlet do Chichicastenango, kde se každý čtvrtek a sobotu koná velký trh. Mayští trhovci z širého okolí se sjedou do tohoto městečka a snaží se prodat co nejvíce převážně svých výrobků. Samozřejmě, že se tu najdou i čínské šmejdy, ale ty lze poznat.

Takže jsem v 7.30 počkala na odvoz shuttle busem. Bylo nás výletníků dost a rozložit jsme se museli do dvou mikrobusů. Cena za zpáteční jízdenku bezpečným dopravním prostředkem byla skvělých 50 Q. Jediné, co na výletech do okolí nemám moc ráda, jsou ty příkré serpentiny, které se musejí vždycky překonávat. Řidiči jsou tu fakt machři, jak se umí vyhýbat.

Cesta do Chichi (jak se městu zkráceně říká) trvala dvě hodiny. Krátce po desáté jsme vysedli prakticky u trhu a dostali rozprch. Odjezd byl stanoven na půl druhou. Relativně dost času na prohlídku a nákupy uteklo jako voda. Včera mě varovali, že tu budou všichni prodejci strašně otravovat a prosit, ať si něco koupím, ale zas tak strašné to nebylo. Stačilo slušně odmítnout a jít dál. A ani ceny moc nenadsazovali. Samozřejmě, že všechny ceny jsem vždy ještě usmlouvala na nižší částku. Opravdový ráj pro ty, co chtějí koupit nějaký pěkný suvenýr.Kromě textilu a drobných předmětů se dalo na trhu nakoupit i haraburdí, nebo třeba drůbež. Prodejkyně držely dvě slepice pod paží a vyvolávaly cenu. Dokonce byly v nabídce i barevná kuřátka. Chudáci se museli tísnit v jedné krabici.

Na schodech kostela Santo Tomas zase seděly prodejkyně květin a jeden místní šaman tam připravoval malý oltářek. Kostel neslouží jen katolíkům, ale i tradičním mayským obřadům. Bohužel se uvnitř nemohlo fotit. Byly by to zajímavé fotky výzdoby. Mělo to svou atmosféru.Poobědvala jsem vně trhu v sekci "domácí kuchyně". Kromě smažených kuřat tu nabízeli i tortilly a jiné pochoutky. Já jsem se nechala zlákat smaženou rybou s rýží a k tomu si dala místní teplý nápoj z kukuřice nazývaný Atol. Chvíli jsem pohovořila s obědvající mayskou ženou, která byla velmi sympatická. Ostatně, lidé tu byli přatelští. Stejně, jako v San Pedru. Jaká je škoda, že takové to není všude v Guatemale a že se čas od času dozvídáme, v kterém autobuse se kradlo, že někde někoho přepadli... Naštěstí je San Pedro klidnou oázou, kde je možné se hodit do klidu a relaxovat bez toho, aby se někdo bál. Okolí Atitlanu ale nemá dobrou pověst a mrzí mě, že se nemůžu jít jen tak projít třeba kolem kávových plantáži tak, jak jsem to dělala v Kolumbii. Hrozba, ze by mě někdo na opuštěných horských cestách přepadl, je reálná. To, být neustale ve střehu, mi docela vadí.Na dnešním trhu jsem dodržovala základní pravidlo - batoh vepředu a připadní chmatáci neměli šanci :-) Raději jsem si vzala i malý foťák místo zrcadlovky. I kvůli snadnější manipulaci.

Byl to fajn den a kdybych před sebou neměla ještě kus cesty a plný batoh, určitě bych se v nakupování vyřádila víc. Vážně moc pěkné věci. Návštěva trhu stála za to.

Vaše Katka