Katčin výlet do Semuc Champey

ilustrační foto

Další fotky: 

Semuc Champey (čti semuk šampej) v překladu znamená "místo, kde se řeka ztrácí". Řeka Cahabon se totiž v jednom místě dostává pod povrch a opět se vynořuje o 300 metrů dál. Na povrchu toho přírodního mostu přes Cahabon je pak několik malých terasovitých tůní s čistou vodou. Zde je oblíbené koupání.Většina lidí se do Semuc Champey vydává v rámci tour, ale bez problému se tam lze dostat na vlastní pěst (a také levněji). Stačí sednout v centru Lanquinu na jednu z dodávek. Vstupné do této přírodní památky pak činí pro cizince 50 Q. Jako první jsem doprovázena místním průvodcem vystoupala na vyhlídku. Není dovolené nahoru chodit sám kvůli klouzavé cestě. Je to zhruba půlhodinový výstup do výšky 350 metrů. Výhled na celý kaňon s lagunami je moc pěkný.Z vyhlídky se pak sestoupí k "El Sumidero", což je právě to místo, kde se Cahabon ztrácí pod zemí a podle kterého dostalo místo název (ten je v místním mayském dialektu kekši). Řeka je tu opravdu velmi divoká.Věci jsem si pak nechala uzamknout v jedné ze skříněk a šla si užít koupání v tůních. Bylo polojasno a relativně teplo a voda v tůních byla příjemná.Dalo by se tam cákat celý den (otevřeno je do 17 hod), ale ještě jsem chtěla navštívit nedalekou jeskyni, která se nachází před mostem před příjezdem do Semuc Champey. Tam mi ale řekli, že musím počkat, až dorazí více lidí. Byla jsem tam sama. Tak jsem se rozhodla zamířit zpět do Lanquinu a navštívit tamní jeskyni.Takže další hodina posilování a pak asi desetiminutová procházka k jeskyni.

Vstupné tam bylo 30 Q a jediné, co hlídače zajímalo, bylo, jestli mám svítilnu. Nic o tom, jestli musím jít s průvodcem a o tom, že je třeba mít neklouzavé boty. Prostě mě vpustil do jeskyně. Kabely s osvětlením tam sice jsou nataženy, ale před třemi měsíci se jim pokazil generátor, takže bez vlastní svítilny neuděláte ani krok. Přezula jsem si sandále a obula si svoje boty do vody, které nekloužou ani na mokrém povrchu. JInak by to bylo o pusu. Hledala jsem cestu, občas se vydala špatně. Navedlo mě občas zábradlí, ale žádné značení cesty tam není. Ti, kteří neoplývají orientačním smyslem by se snadno ztratili. V jeskyni je možné navštívit pět sálů a vidět 16 monumentů. Viděla jsem asi čtyři sály, než jsem to hledání správné cesty vzdala. Krápníková výzdoba je ale pěkná.

Na zpáteční cestě do Lanquinu jsem se rozhodla zakoupit na další den lístek k jezeru Atitlán. I když jsem chvíli uvažovala i tom, zůstat o den déle.

Celodenní přejezd do San Pedro la Laguna

Noc byla zajímavá. Protože se večer slavil den Austrálie a celý den platila happy hour, někteří dorazili na pokoj pěkně pod parou a jedna holka nás dokonce zamkla, takže jsme museli povolat nočního hlídače, aby ty dveře odemkl. Ráno mi jel shuttle bus v šest a bylo by hodně nepříjemné, kdybych se nemohla dostat z pokoje.

Takže po šesté jsem byla vyzvednuta od El Retiro Lodge a začal dlouhý přesun k jezeru Atitlán. V agentuře mi tvrdili, že ve tři budu na místě, ale nakonec se ukázalo, že to je nereálné. Výstupní stanice byla v Antigua a tam jsem musela čekat další hodinu a půl, než dorazí další shuttle a odveze mě a další dva cestující do San Pedro. A tam ta cesta bude trvat tři hodiny. Takže jsem do San Pedro dorazila až za tmy někdy po sedmé. A pak ještě sehnat nějaké ubytování. Všichni tvrdili, že v San Pedro je ubytování neuvěřitelně levné, ale první hostaly a hospedaje mi nabízely pokoj za 60 Q, a to bez snídaně. Některé vytipované hostaly byly plné. Labyrintem uliček jsem došla do klidnější oblasti městečka kolem doku k Santiagu (nutno podotknout, že z toho stoupání do kopce s plnou zátěží batohů jsem již byla pěkně zpocená) a tam zkusila štěstí v čistě vypadajícím hotýlku Posada Manuel TA. Nabídli mi soukromý pokoj s TV, wi-fi, teplou vodou za 50 Q. Pokoj byl čistý a vypadal útulně, tak jsem to vzala na první dvě noci (a asi tam zůstanu déle, protože jsem se tam dobře vyspala a vše funguje). Takže po celém dni na cestě jsem konečně mohla zase vybalit věci. A ten soukromý pokoj se mi hodil. Potřebuju pauzu od společných ložnic.Nad jezerem se k večeru vznášel jakýsi opar nebo mlha a již po cestě jsme projížděli mlhou "smrdící" po spálené trávě. Místní tu hodně pálí traviny a dřevo a ten odér je snad všude. Trochu jsem očekávala čistší vzduch.Po cestě jsme projížděli i hlavním městem Guatemala City a mám pocit, že tomu se budu snažit vyhnout.Jinak rada pro ty, co zamíří z Lanquinu k Atitlánu jako já: Nevěřte slibům, že budete v San Pedro za osm hodin. Za sedm hodin budete v Antigua. Cena do Antigua je 125 Q, do San Pedro 175 Q a do Panajachel, kde jsme původně plánovala strávit čas (ale dala jsem na rady a přesunula se do klidnějšího San Pedra) 200 Q. Společnost, se kterou jsem cestovala byla Mayach Expeditions.

Vaše Katka