Den v ulicich KL: Petronas Twin Towers, Kampong Bharu, Jadi Batek Galery

ilustrační foto

Další fotky: 

Jelikož je počet vstupenek na vyhlídku omezený (lze si je zabookovat i online), je dobře se dostavit ještě před otevřením atrakce a vystát si frontu na lístky. Lístky se začínají prodávat v 8:30 a první prohlídka je v 9 hodin. Otevřeno je od úterý do neděle od 9 do 21 hodin. Prohlídka trvá 45 minut a je to vše přesně řízeno.

Noc byla klidná a vzbudila jsem se po šesté. Snídani v hostalu podávají od sedmi. Již před sedmou jsem si mohla strčit chleba do toustovače a dát si čaj. Klasická (ne)chutná západní snídaně. Hned po sedmé jsem vyrazila na LRT a již vybavená znalostí, jak to tu funguje s jízdenkami na metro, jsem bez problému dojela na stanici KLCC, kde jsem vysedla přímo u věží. Zamířila jsem dovnitř zjistit situaci a místo, kde se vstupenky prodávají. Byla jsem nasměrována do nižšího patra, kde již pár lidí čekalo. Tak jsem sedla do fronty a nehnula jsem se celých 40 minut do otevření pokladny. Byla jsem devátá v řadě. Pak to šlo rychle. Prohlídka na devět již byla plná, tak jsem se nahlásila na 9:30. U turniketu je třeba být čtvrt hodiny předem kvůli bezpečnostní prohlídce a krátké interaktivní instruktáži o tom, co je a co není dovoleno.Nejdříve jsme vyjeli do 41. patra, kde se nachází most spojující obě věže. Tam jsme měli vyhrazených 10 minut. Pak jsme zamířili výtahem do 83. patra, přesedli do dalšího výtahu a dojeli do 86. patra. Odtamtud se naskytl opravdu nádherný výhled na město a druhou věž. V sále bylo několik maket věží. Tady jsme mohli strávit 20 minut. Pak jsme chvíli pobyli v 83. patře a prohlídka byla u konce. Dole na nás čekali naháněči s klasickými předraženými památečními fotkami každého z nás. Trochu kýč. 100 ringgitů bych za to nedala.

Prošla jsem se parkem pod věžemi a zamířila na metro do Kampong Bharu. Je to stará čtvrť s typickými malajskými domy. Tedy s těmi, které zbyly. Kromě domů je tam i několik stánků s jídlem a sladkostmi. Samozrejmě, že jsem neodolala. U jednoho stánku bylo plno jakýchsi sladkostí a postarší irský turista se vyptával na všechny a pak si nějaké poručil. Taky jsem si dva kousky vzala a pak jsme se u jejich pojídání bavili o cestování. Hlavní ingrediencí je tu puding, rýže a kokos. Nebylo to špatné.

Prošla jsem se čtvrtí a zamířila metrem k náměstí Merdeka, kde jsem byla již včera. Chtěla jsem navštívit nejstarší mešitu Masjid Jamek, ale byla zrovna pauza na modlení, tak jsem se přesunula do Muzea textilu u náměstí, které je zdarma. Ukazuje techniky výroby látek a jednotlivé oděvy malajských etnik. Docela zajímavé.Když jsem muzeum opouštěla, lilo jako z konve. Tak jsem sedla na schod před muzeem a počkala, až se bouřka přežene.Zamířila jsem do městské galerie, kde jsem se za poplatek 5 ringgitu dozvěděla něco o historii města a také u obrovského plánu města mohla vidět plány pro rok 2020. To by v Kuala Lumpur měla vyrůst 600 metrů vysoká věž. V obchodě se suvenýry jsem pak mohla tu vstupenku uplatnit jako slevu na nákup v hodnotě oněch 5 RM.

Pak jsem konečně zamířila do mešity. V batohu jsem měla šátek a dlouhý rukáv. Pro ty, kteří nebyli vhodně oblečeni, měli k zapůjčení jakousi fialovou kápi. Mě vpustili. Stejně se nemohlo dovnitř. Jen zvenčí. Dovnitř měli přístup jen věřící.

Po prohlídce jsem nasedla na metro a nechala se dovézt na stanici Imri. Chtěla jsem se podívat do galerie Jadi Batek, kde vyrábějí batik, a taky si něco vytvořit. Obloha se opět zatahovala a sotva jsem došla do galerie, rozpršelo se. Ale že lilo! Já jsem na dvě hodiny zapomněla, co se kolem mě děje a tvořila jsem si vlastní motiv na tričko. Za 60 RM. Zítra si svůj výtvor musím přijít vyzvednout.

Na zpáteční cestě jsem se jaksi zamotala v ulicích. Na mnohých několikaproudých silnicích tu nefungují semafory a přejít silnici je někdy o život. Fakt chaos. Nakonec jsem našla opět stanici jednokolejky. Jenže bylo po siestě a tedy špička, takže jsem nechala dvakrát vlak odjet, než jsem se do něj konečně natlačila.

Dojela jsem na Kuala Lumpur Sentral a omrkla situaci. Zítra odtamtud budu vyrážet na půldenní výlet do FRIM (Výzkumná lesní instituce).

Opět nasednout na metro a o stanici dál už jsem věděla, kde jsem. Zašla jsem si do Central market na večeři a pak již na hostal. Opět se rozpršelo.Na rozdíl od Singapuru na prohlídku zajímavostí v Kuala Lumpur stačí den nebo dva. Následující dny pro mě bude KL jen základnou pro výlety do okolí.

Vaše Katka