Američané nevěděli, kde je Česko a záviděli mi voděodolný foťák, směje se Katka

ilustrační fota Katka Francová

Další fotky: 

Dnes mi začala "adrenalinová" část dovolené. Přes hotel jsem si se slevou zakoupila rafting, který měl být na řece Toro, stupeň obtížnosti III.-IV. (ze šesti stupňové škály), jenže, jak nám náš průvodce Jose v autobuse sdělil, na řece Toro je již tři dny málo vody, a tak jsme jeli řeku Sarapiqui, se stejnou obtížností. Před rokem jsem si v Thajsku raftování vyzkoušela poprvé a nadchlo mě to a nyní byly přede mnou více jak 2 hodiny sjíždění řeky, která byla obtížnější, než co jsem kdy dříve zažila. I když je fakt, že jsem možná čekala ještě větší adrenalin, ale zažila jsem spoustu legrace a co je hlavní, nevyklopila jsem se. Jedné skupince se to podařilo dokonce dvakrát.

Naši kostaričtí průvodci ze společnosti Wave Expedition (která je doporučována i v Lonely Planet jako seriózní a profesionální) nás po cestě dobře informovali o bezpečnosti na raftu. Po cestě k řece nám ukázali strom "obalený" leguány a přidali i několik vtípků. Vyrazili jsme o půl deváté, k řece to byla zhruba 1.5 hodinová jízda.

Do týmu na raft jsem dostala schopné lidi mého věku a schopného a vtipného kormidelníka Joseho alias Chizu. Byla jsem v podstatě jediná, kdo mluvil španělsky. Co se národnosti týká, převažovali Američané středního věku. Na informaci, že jsem z Česka, reagovali s úžasem a marným tápáním v paměti, kde že to vlastně ta moje země leží. Ještě větší úžas jsem vzbudila informací, že cestuji sama a na vlastní pěst, a nemalou závist pro svůj voděodolný foťák, který jsem vytáhla zpod vesty pokaždé, když to bylo možné.

Během těch dvou hodin jsme projeli asi 15kilometrový úsek řeky, s několika zastávkami ( zastávka na svačinu v podobě melounu a ananasu, zastávka na seskok ze skály do řeky /asi 2 metry to byly, ale opět mi to z vrchu připadlo strašně vysoko/, zastávka a čekání na vyklopenou posádku posledního raftu/... Voda měla odhadem asi 22 stupňů. 

Celkově nás bylo asi dvacet, z toho dva rafting pro zranění nedokončili.

Kdyby si tu za tuto atrakci neúčtovali takové peníze, dala bych to víckrát. Po čtvrté hodině jsem dorazila zpět do Fortuny.

Na zítřek jsem měla v plánu si půjčit kolo a vyrazit kolem sopky do národního parku, ale recepční mi to vymluvil, prý je to dost obtížné a na klikatých silnicích ne moc bezpečné, tak asi ráno stopnu autobus. A uvidíme, co dál…

Vaše Katka Francová