Tento týden spolu s prázdninami končí i příměstské tábory

Jan Zatloukal poskytl rozhovor našemu serveru

V čem se doba změnila, je nabídka příměstských táborů. S těmi se zejména letošní rok roztrhnul pytel. Tento týden končí poslední z nich. Již před několika týdny jsme přinesli rozsáhlý rozhovor s prostějovským pedagogem Janem Zatloukalem o tom, co vše tyto akce nabízejí. Podařilo se mu nastínit jak ekonomické hledisko, tak i to pedagogické. V rozhovoru vyplynula i rizika, která jsou s pořádáním těchto typů táborů spojena – atraktivita programu, přínos pro vývoj dítěte.

Dnes se pokusíme o shrnutí táborové činnosti o letošních prázdninách. Opět jsme proto položili pár otázek Janu Zatloukalovi, třeba i proto, aby zhodnotil, zda jeho slova platila.

Jak proběhla táborová činnost?

Mohu mluvit jedině za Sportcentrum – DDM, netroufnu si hovořit za ostatní organizace pracující s dětmi. Řečí čísel úspěšně, neboť jsme nemuseli rušit žádný tábor pro nezájem. Je vidět, že nabídka táborů byla sestavena racionálně. Stejně tak procento zranění na táborech bylo pod průměrem. Ono se to nezdá, ale udělat dobrý program je jedna věc, ale vyvarovat se těmto obtížím také není nejjednodušší.

Jak to myslíte?

Osobně svou pedagogickou praxi stavím na komunikaci s rodiči. Snažím se např. při táborech být maximálně otevřený, rodiče informuji o veškerém programu. Děti přijdou z příměstského tábora domů a rodiče si po chvíli mohou zapnout počítač a podívat se na prezentaci činnosti, kterou jsme prováděli, vč. fotografií a popisků jednotlivých her. Říkám tomu „pedagogika on-line“. Ač mi tato věc přijde prospěšná směrem k rodičům, doufám rovněž, že to přivede komunikační kanál z druhé strany. Někdy bývá problém, že rodiče přeceňují některé schopnosti svých dětí, příp. nám nějakou sníženou schopnost (příp. poruchu) zatají. Není pak v našich silách dostatečně předjímat události a je na problém zaděláno. Je přirozené, že každé dítě vykazuje rozdílné úrovně rozvoje v mnoha úrovních osobnosti. Je našim úkolem s tímto pracovat, ale bez vstupní informace to nejde.

Je tedy přístup rodičů ke školám a školským zařízení horší?

To je zapeklitá otázka. Je asi jiný. Rozhodně nemám právo soudit, co bylo lepší či horší, zkrátka doba je jiná. Od svých kolegů na základních školách slýchávám hrůzné historky a jejich práci jim vůbec nezávidím. Možná máme u nás na Sportcentru štěstí, ale setkáváme se většinou s rodiči, kteří jeví zájem o výchovu a uvědomují si zejména, že primární zodpovědnost za výchovu je na nich, školy a jiná zařízení pak výchovu doplňují, rozšiřují a obohacují. Ale musím se přiznat, že i mě překvapilo, když se snaží rodič korigovat chování vedoucovského týmu na táboře, ač není schopen odpoledne při přebírání dítěte civilně přijít a zeptat se, jak se dítěti na táboře dařilo a zda bylo vše v pořádku. U rodičů, co sotva zamávají u brány, že si berou dítě, bývá komunikace horší. Ale to jsou výjimky. Je hezké slyšet od rodičů, že naši práci obdivují, protože vědí, co mají doma, a neumí si představit, že takových kousků budou mít čtyřicet (s úsměvem).

Jaké jste si odnesl nejveselejší zážitky z letní činnosti?

Těch bylo nespočet. Reakce dětí na různě podněty je zcela odlišná od dospělých. Na prvním táboře jsme měli chlapce, kterému jsme říkali starosta. Byl to všudybyl, co vše komentoval, co chtěl vše vědět. Přezdívku starosta získal tím, že při seznamovací hře prohlásil, že bude starostou města Prostějova. Tento absolvent třetí třídy byl „vysloveně zklamanej“ našim programem, neboť očekával, že tábor Putování na stroji času bude zaměřen historicky hlouběji (rozuměj na úrovni znalostí maturanta dějepisu). Jeho nadání na tuto vědu již ve třetí třídě bylo až úsměvné a vyvrcholilo jeho sporem se mnou před Dóm svatého Václava v Olomouci o původu slova neogotika (směje se).

Velmi dojemným momentem bylo pravidelné loučení jednoho asi devítiletého chlapce s jeho tatínkem, když nám jej u brány dopravního hřiště předával k péči. Podali si ruce a dali si pusu. To i největší kritik dnešní doby si musí říci optimisticky, že zase tak špatné to není.

Jaké jste si vzali poučení z Vaší letní činnosti?

V pedagogice je sebereflexe důležitá a ani nás nesmí míjet. Příměstské tábory jsou výborná věc, ale nesmí nám vytlačit tábory pobytové. Zážitek z nich je silnější, vzpomínky déletrvající. Nesmíme primárně podporovat instantní pedagogiku v podobě příměstských táborů. Přivést dítě na tábor a odpoledne vyzvednout je taková pásová výroba. My potřebujeme uskutečňovat individuálnější přístup, aby investované prostředky do výchovy přinesly co nejlepší výsledky. Sebevíc může být příměstský tábor kvalitně připraven, pobytovou akci nenahradí. Toto vnímám jako naši hlavní zodpovědnost. Navíc je velmi těžké končit s programem v 16:00 hod., aby si rodiče mohli přebrat děti domů. Je to škoda, že některé hry nemůžeme pro jejich časovou náročnost realizovat.

Bohužel nás některé možná čeká i drobná korektura cen. Za 990 Kč je možné připravit dobrý tábor, ale pokud se budou kumulovat případy, kdy budeme mít na těchto akcích i děti se specifickými potřebami, musíme se na to připravit. Popravdě se nám realističtí přátelé smějí, že naše cena je opravdu směšná. A když naše povídání ukončíme opět suchou řečí čísel, za pětidenní příměstský tábor při vydělení na hodiny, o které se o děti staráme, platíte hodinovou taxu 25,- Kč i se stravováním.