Devatenáctiletá dívka i osmdesátiletý stařec. Hospic

Devatenáctiletá dívka i osmdesátiletý stařec. Hospic
ilustrační foto

 

Pospěšme si milovat lidi, tak rychle odcházejí, zůstanou po nich jen střevíce a hluchý telefon..... (Jan Twardowski, Pospěšme si, 1979)

Hospic na Svatém Kopečku, který poskytuje odlehčovací služby nemocným lidem, je jediným zařízením tohoto typu v kraji. O klienty se starají kromě odborného zdravotnického personálu i sociální a pastorační pracovnice, duchovní, lékař a také dobrovolníci. Jeho služeb ročně využije 350 klientů. V současné době je v hospici desítka pacientů z Prostějovska. 

Co je to hospic

Hospic na Svatém Kopečku u Olomouce byl zřízen Arcidiecézní charitou Olomouc v bývalém poutním domě na Svatém Kopečku u Olomouce. Slavnostně byl za přítomnosti arcibiskupa Jana Graubner otevřen 28. listopadu 2002.  V Hospici je 25 ubytovacích jednotek pro 30 klientů. Klienti jsou ubytováni v 5 dvoulůžkových pokojích a 20 pokojích jednolůžkových.

Hospic na Svatém Kopečku poskytuje péči těžce nemocným (hlavně onkologicky) v posledním období života. Zdejší personál se snaží nemocným ulevit od bolesti, zachovat jejich důstojnost a zajistit, že v těžkých chvílích nebudou sami. Stará se i o příbuzné, kterým věnuje čas i vlídné slovo. Rodina může s pacientem trávit neomezený čas a po jeho úmrtí se s ním v klidu rozloučit.

Služeb využívají těžce nemocní zhruba po šest posledních měsíců života. Lékaři vyčerpali možnosti, které jim současná medicína nabízí, léčba nezabírá a  nemoc postupuje neúprosně dál.

Kdo jsou klienti

Slovo Hospic znamená pro většinu lidí konec. I proto se řada pacientů umístění brání. I přesto je kapacita Hospice stabilně naplněna. Najdete zde devatenáctiletou dívku, stejně jako osmdesátiletého seniora. Pro Hospic není věk limitující, roli hraje pouze zdravotní stav. Zhruba dvě třetiny pacientů zde skutečně dožijí. U některých se ale stav stabilizuje a rodina si je bere domů s tím, že potřebnou péči zajistí sama.

K umístění do Hospice je třeba souhlas nemocného. Bude dostávat potřebné léky, bude mu tišena bolest, ale nebude probíhat onkologická léčba.

Můj muž v hospici zemřel

Paní Eliška byla za Jaroslava vdaná dlouhých padesát let. Když mu před dvěma lety diagnostikovali nádorové onemocnění, na léčbu už bylo pozdě. "Starala jsem se o něj doma tři měsíce, pak to ale vzalo rychlé obrátky a já jsem to fyzicky už nemohla zvládnout. S doktorem jsem se domluvila na manželově umístění v Hospici," sdělila PvNovinkám. V Hospici na Svatém Kopečku pan Jaroslav po necelých 14 dnech zemřel. "Byla jsem u něj do poslední chvíle, držela jsem ho za ruku, rozloučili jsme se spolu v klidu. Neplakala jsem, protože odešel pokojně a když jsem viděla jeho tvář, věděla jsem, že je mu dobře," zavzpomínala na poslední společné chvíle paní Eliška. "Nedokázala jsem si představit, že by umřel v nemocnici, mezi lidmi, které pacienti nezajímají, protože je to jejich práce. V Hospici jsou všichni nesmírně hodní, vstřícní a pro nemocné stejně jako pro příbuzné jsou obrovskou oporou a pomocí," dodala.

Přispívá i město Prostějov 

Jako každé zdravotnické zařízení se i Hospic potýká s nedostatkem financí. V letošním roce věnují prostějovští radní Hospici na Svatém Kopečku pětadvacet tisíc korun, které budou použity na oblečení pro zdravotnický personál a myčku nádobí. „Jsme vděční za každou částku. Stejně jsme vděčni i městu Prostějov, které nám poskytlo finanční podporu zhruba ve stejné výši jako jiná města s podobným počtem obyvatel. Pokud by se tato částka dala navýšit, samozřejmě se tomu bránit nebudeme,“ sdělil PvNovinkám ředitel Hospice Jiří Borik.  V loňském roce využilo služeb hospice sedm desítek lidí z našeho regionu. (ber)

 

Poslat nový komentář