Jak se žije prostějovským... hodinářům

Foto Honza Z.

Další fotky: 

Je poslední hodina skryta i u Vás?

Hodiny jsou magické a přesné stroje. Dívat se na jejich „orgány“ poté, co sejmete jejích zadní kryt, je krásný pocit. Ale ten mi samozřejmě neodhalí tajemství poslední hodiny. A přiznám se, že i když jsem milovníkem hodin, k tomuto tajemství mám úctu a odhalovat jej nechci.

Jak se vůbec žije prostějovským hodinářům?

To se budete muset zeptat nějakého hodináře (s úsměvem). To já nejsem.

Jsme copak na špatné adrese?

Tak samozřejmě, za ta léta praxe dokážu už hodně hodinek opravit, základní opravy opravdu zvládám. Ovšem složitější zásahy, to už musíme dávat panu hodináři. Ale chápu, co tím dotazem myslíte. Lidé nás tak berou, že když prodáváme hodinky, jsme hodináři. To bychom však museli být zároveň i zlatníci, klenotníci a budíkáři, když bych měl pojmout celý náš sortiment.

Máte seřízený hodinářský čas u všech hodin?

U těch nástěnných se o to snažíme. Samozřejmě se stane, že někde ukazujeme zákazníkovi funkčnost hodin a pak obligátních deset minut po desáté nemáme. No a také není špatné mít alespoň jedny hodiny seřízeny řádně, protože tak zjistíme, kdy nám začíná a kdy končí pracovní doby (směje se).

Typický tikot hodin tu však moc slyšet není...

Ale to zase buďme rádi, jinak bychom i tento rozhovor chtěli mít rychle za sebou. Přestavte si, že tu máme několik desítek nástěnných hodin a všechny by tikaly. To by za chvíli tikalo v našich hlavách. Máme samozřejmě vytažené baterky.

Natahovací stroje už nefrčí?

To víte, že jo. Retro frčí pořád, ale samozřejmě prim hrají stroje na baterky. Dnešní stroje mají dokonce radiovou synchronizaci času, takže vzdálený vysílač ve Frankfurtu drží taktovku nad stovkami tisíc hodinek po střední Evropě. Je to něco na principu wi-fi připojení notebooků.

Ale to jde jen u digitálních strojů, ne?

To by byla mejlka. I ty ručičkové mají tyto funkce. Jsou to už složitější mechanismy, ale i toto funguje. Pravda je však taková, že ty digitální jsou v tomto ohledu pohotovější a reagují rychleji. Takže když tady tento budík, co mám v ruce, zresetuji, můžeme čekat, za jak dlouho se seřídí čas. Poznáte to podle symbolu tady toho malého vysílače, co vydává vlnění. Osobně tipuji, že to zvládne do pěti minut.

Jak je staré to Vaše rodinné stříbro? Máme samozřejmě na mysli Váš podnik.

Tady tento dům na náměstí nám jako rodině patří. To je velká výhoda, že alespoň nemusíme řešit nájem. Dokonce tu před námi bývalo zlatnictví. Ale před revolucí tu bylo květinářství. Můj otec se vrhnul do provozování takového podniku až po revoluci, ale začínal se zmrzlinou. Její výrobu jsme museli nakonec zastavit, protože se v okolí rozmohla taková zbrklejší technologie, kde už nejsou v popředí suroviny, které tam patří. Nebyli jsme schopni cenově konkurovat takovým výrobkům, a tak jsme nakonec přesedlali na jiný obor. Takže tento podnik provozujeme od roku 2003.

Jaké máte zákazníky? Dokážete je charakterizovat?

No tak prvně máme stálé zákazníky, těch si vážím, za ta léta si s nimi člověk vybuduje velmi korektní vztah. Pak jsou tu takoví, kteří k nám chodí třeba jen na servis hodinek. A samozřejmě sem chodí i noví, kteří zkrátka hledají dárek pro svého blízkého. Se všemi se snažím komunikovat a být maximálně vstřícný. Po náročném pracovním dni asi nechce nikdo narazit na nevrlého prodejce čehokoliv.

Dostávají se k Vám na opravu i vzácné hodiny?

To máte těžké, ano i ne. Hodiny z období napoleonských válek jsem tu v ruce ještě neměl. Řekl bych to příměrem, že dokud mi starý kus hodin přinese zákazník, jsou vzácné, jakmile je převezmu já, přestanou být vzácné.

Jak tomu rozumět?

Vzácností těch hodin je příběh, který si nese člověk s sebou. V současné době náprsní hodinky z období před první světovou válkou mají tržní cenu do pěti stovek. Toto zjištění bývá velkým zklamáním pro zákazníky, kteří si přijdou takový vzácný kousek ocenit. Nejlepší, co mohou pro cenu takových hodinek udělat, je to, že si je nechají a budou k nim dál vyprávět ten příběh, který mají. Tedy, že pradědeček je získal svatebním darem, pak zemřel ve válce a hodinky se prababičce vrátily s jeho osobními věcmi. Už v tom vidíte rozdíl? Já dostanu do ruky obnošené hodinky, které v souhrnu materiálu mají hodnotu pár stovek, ale v rukou a srdcích zákazníka mají nevyčíslitelnou hodnotu.

Je to logické, ale zároveň smutné, taková vzácnost.

Já použiji jiný příměr – mince. Těch nám tu také chodí dost. Sice nejsme žádní soudní znalci, ale máme bohaté zkušenosti, pro mého bratra je numismatika velkým koníčkem. Zákazník vykope na zahradě při pletí záhonku minci sto let starou, opláchne ji a vyčistí a běží za námi. Je pak zděšen tím, co mu řekneme. Aby od ní nečekal víc jak dvě stovky. A proč? Protože je poškrabaná a obnošená. Vzácné mince jsou ty, co se lesknou, jakoby právě vyjely z mincovny. Ale samozřejmě není vše tak zoufalé, řeknu to jinak. Představte si, že z roku 1914 zůstalo v naší republice posledních sto kusů dané mince. Pořád je to dost. Ale každý rok se dvě tři mince přirozeně ztratí… za 20 let tedy jich může být už jen 40. Až jejich počet klesne na číslo pod třicet, můžeme hovořit o vzácném kousku.

Ještě se vraťme hodinkám. Co švýcarská kvalita? Je to pořád pravda?

To si piště, že ano. Hodinky vyrobené celé ve Švýcarsku jsou někde jinde. Pak jsou také ty, co se tak tváří, a i když jsou kvalitní, už se z určité části vyrábí hodně daleko na východě. Je zajímavé sledovat i průmyslovou špionáž. Renomovaný švýcarský výrobce pustí na trh nový model a za tři měsíce i horší značky mají podobný výrobek. Ale u těch švýcarských je třeba hodnotit, zda to nejsou sporně vynaložené peníze.

Sporně? Vždyť jste říkal, že ta kvalita se pozná okamžitě…

To ano, ale dokážete tu kvalitu využít? Účel funkčních hodinek Vám splní i horší značka.

Ale hodinky ukazují na postavení člověka ve společenském žebříčku.

To máte pravdu. Ale pořád jsou módní doplněk. Mám kamaráda, který takové hodinky měl. Ale stejně mi říkal, že pokud vyrazí někam tam, kde se tomu říká high society, tak se už zdálky všichni dívají na oblek. Ten jim prvně prozradí, na co mám a na co ne. Hodinky za sto tisíc korun spojené s konfekčním oblekem je kombinace, která se těžko odpouští. Člověk si pak hraje na něco, čím není.

Ale když jsme hovořili o té kvalitě, i mimo Švýcarsko můžete narazit na dobré kousky. Je tu jedna značka, která splňuje hodně vysoké standardy. Ale jmenuje se Vostok. Uznejte sami, že na západě to není nejlepší vývozní artikl. A u nás si počkáme, třeba po dalších volbách (směje se).

Jste správný hodinář. Čas s vámi rychle utekl. Ani nevíme, kolik to trvalo tomu budíku, než se seřídil podle vysílačky.

Bylo to čtyři a půl minuty, díval jsem se (se spokojeným výrazem). (hk)