Inspirace na vánoční dárek. Pánská sukně!

Vydáno: Po, 11/30/2015 - 19:11

Foto archiv Tomáš Zahálka

Muži v sukni nejsou nic zvláštního, zejména ve Skotsku. Vzpomeňme třeba na film Statečné srdce s Melem Gibsonem, kterému kostkovaný kilt neubral na mužnosti ani trochu. I v Česku se pánské sukně těší stále větší oblibě. Je tomu tak hlavně díky Tomáši Zahálkovi z Pardubic, se kterým PvNovinky přinesly rozhovor před dvěma lety. Propagátor pánských sukní v nich od té doby ušel a uběhl pěkný kus cesty, mimo jiné i po Olomouckém kraji. A tak jsme si popovídali znovu. Třeba o tom, že kilt by mohl být skvělým vánočním dárkem, dámy.

Jen pro osvěžení paměti, jak jste se ke kiltům dostal?
V létě jsem vždy nosil kalhoty, nebo kraťasy, ale i v tom mi bylo teplo. Začal jsem přemýšlet o jiné variantě a napadla mě sukně. Nabídka sukní a kiltů pro muže byla v Česku opravdu minimální a tak jsem přemluvil sestru, aby mi zkusila ušít skládanou zavinovací sukni, v podstatě tedy kilt, který by mi vyhovoval. Nakonec jsme vyvinuli nejen vhodný střih, ale také jsme našli českou látku, která je lehká, příjemná na nošení a navíc se téměř nemačká, ani když se nosí denně. A to je pro muže obrovská výhoda. Letos jsem vyvinul nový model sukně ze lnu s kapsami, občas si ani lidé nevšimnou, že to nejsou kraťasy. No a samozřejmě experimentuji s dalšími střihy.

Jaký je o kilty zájem a kdo si je objednává?
Pozvolna se mi to rozjíždí, mám i zkušební a výdejní místo v Praze v Dejvicích. Většinou si kilty muži kupují sami, ale pár žen koupilo kilt těm svým k Vánocům apod. Odběratelé jsou od Chebu po Ostravu.
Vidět je můžete i na známých tvářích. Můj kilt má například běžecký guru Miloš Škorpil, občas v něm běhá. Mohli jste ho vidět také jako vodiče na závodech Runczech. Nebo třeba Borky Borkovec, který si k němu přidal ještě kroužkovou košili vážící 13 kg a uběhl tak Košický maraton. Jako doplněk je možné si objednat pásek a kapsičky, motýlky a kytičky.

Kde Vás a kilt mohli lidé vidět v našem kraji?
Jak bylo řečeno dříve, v sukni jsem byl před časem nejen v samotném Prostějově, ale i na rozhledně na Kosíři. Teď se hodně věnuji „bosému“ běhání, což mě přivádí na závody po celé Evropě. Vloni jsem běžel Jesenický maraton z Ramzové přes Praděd na Skřítek. Pěkná trasa, ale místy spousta kamínků. Cíl by mohl být někde v kopci, z kopce mě ti obutí prostě předběhnou.
Do kopce mi to ale celkem jde. Letos jsem zkusil Kouteckou vertikálu, dva a půl kiláku pod lanovkou s převýšením přes 500 metrů. A chvíli na to s kamarádem Lukášem dvojzávod na Šerák a Sokolí vrch. Tam jsem v prudkém stoupání vytáhl svou tajnou zbraň, chůzi. Občas jsem popoběhl, ale svou rychlou chůzí jsem předběhl čtyři závodníky. A ještě jako trasér se slabozrakou Evou Lesovou na RunTour Olomouc 5 km. Začala vloni a už běhá i víc jak 10 km tratě a občas i v terénu.

Změnily se za tu dobu nějak reakce okolí na Váš oděv?
Já v kiltu většinou chodím na turistiku, ale je to i dobrý společenský oděv, ve kterém není vedro. Stačí košile a motýlek ze stejné látky, jako je kilt. Už se lidé až tolik neptají jako dřív. Většinou si zvykli, že i pánská móda se vyvíjí. Například na bratrancově svatbě se jim kilt líbil a hodnotili, že proti obleku to v +35°C bude pohodlnější. Bylo.

Pokud se vám myšlenka Tomáše Zahálky zalíbila, prohlédněte si jeho stránky kiltpocesku.cz. Jako inspirace na vánoční dárek „dost dobrý“, dámy. Kilt je totiž beze švů v rozkroku a hezky větrá, což je pro pány bezesporu pohodlné. No, a taky se nosí „naostro“. (ber)