Katčiny thajské postřehy aneb putování zemí úsměvů

ilustrační foto

Další fotky: 

První dny v Bangkoku

Mám za sebou první dva dny mého thajského putovani, které jsem strávila v Bangkoku. Můj dojem z tohoto města, které mnozí opěvují? Chaoz a bordel. Ale už si začínám zvykat. Holt jsem v jiné kultuře. Naštěstí jsou tu všichni milí a přívětiví, rádi poradí...a téměř pořád se usmívají. Musím přiznat, že první den byl pro me docela stresující. Nejdřív mě jeden Thajec upozorňoval na levné hotely, jak se tam krade, a jak se všude krade, pak mi domluvil projížďku ťuk-ťukem k Velkému buddhovi, do turistické centrály TAT a zpět za 40 bht (prý byl nějaký buddhistický den a všechny ťuk-ťuky jezdí za levněji), u Velkého buddhy mi nějaká žena strčila do ruky klícku s ptáčky (vůbec jsem nechápala, co s ní mám dělat), až později mi vysvětlila, že je mám vypustit pro Velkého buddhu). I když mi u vchodu tvrdila "no money", tušila jsem, že to nebude jen tak a raději se vypařila jiným vchodem. Ona mě však vypátrala a trvala na 90 bht. To jsem odmítla a nakonec ji dala polovinu. Zkrátka první den jsem se poučila, že ani v mírumilovné buddhistické kultuře není nic zadarmo, i když se tu tváří jako největší dobráci.Bydlet na Khaosan Rd. je peklo. Hlavně, pokud se chcete v noci vyspat. Dostala jsem pokoj s oknem do ulice, a až do tří nebo čtyř ráno jsem poslouchala nějaké příšerné karaoke z baru pode mnou. Ráno mi naštěstí na recepci pokoj vyměnili a vypada to, že bych se mohla dnes večer i vyspat, což by bylo fajn, protože zítřejší noc strávím v autobuse do Chiang Mai. Už se těším, až tady z toho chaozu vypadnu a pojedu do přírody. Moc lidí na mě.Vyhledem k tomu, že mi včera všichni Thajci, co se zajímali o to, odkud jsem, jak dlouho se zdržím v Thajsku a kam mám namířeno, tvrdili, že vlak je o víkendu beznadějně vyprodaný a potvrdila mi to i paní v informačním centru, rozhodla jsem se koupit si jízdenku na noční autobus. V místní cestovní agentuře jsem zaplatila pouhých 350 bht. Jsem zvedavá na ty služby.Dnes jsem si prošla povinně turistické památky: Velký palác a Wat Phra Kaeo, přejela jsem přívozem přes řeku k "chrámu jarních červánků" Wat Arun a tady si zase jednou splnila bobříka odvahy, když jsem při svém strachu z výšek vystoupala po příkrých schodech, abych měla město jako na dlani (no jo, co fotograf neudělá pro pěknou fotku ;-) ). Pak jsem šla obdivovat ležícího buddhu do Wat Pho a prošla se okolními ulicemi. Dalším mým cílem bylo koupit si repelent na komáry (v Bangkoku sice komáři nejsou, ale v Chiang Mai ano, a je tam i malá hrozba malárie) a krém po opalovani. Sice se to nezdá, ale slunce pěkně pere, i když se jen tak procházíte po památkách. Už se začínám chytat. Tímto bych asi můj první příspěvek ukončila. Psát na thajské klávesnici latinkou není sranda. Doufám, že mi moje pevná vůle vydrží.

Pokračování příště „Doprava v Thajsku“

Autorkou zápisků Kateřina Francová