Katčiny thajské postřehy aneb putování zemí úsměvů, díl čtvrtý

Foto: Kateřina Francová, Thajsko

Další fotky: 

Včera jsem absolvovala další z výletů, které zajišťují místní agentury. Tentokrát šlo o výpravu do Zlatého trojúhleníku. Zlatý trojúhelník je oblast, která se v minulosti nechvalně proslavila pěstováním a obchodem s opiem. Jedná se o oblast mezi Thajskem, Laosem a Barmou. Turisticky je tato oblast navštěvovaná z důvodu možnosti vidět místo, kde se tři státy stýkají na jednom místě. V rámci programu jsem nejdřív navštívila bílý chrám Wat Rong Khun v Chiang Rai, který patří k novým sakrálním stavbám a místní jej velmi obdivují pro svou zdobnost. Mě trochu připomínal domeček dědečka Mrazíčka. Následoval přesun do hraničního městečka Chiang Saen, kde jsem s ostatními nasedla na výletní loď. Čekala mě plavba po řece Mekong, jejíž součástí byla i krátká zastávka na území Laosu. Za 20 bahtů jsem pak jako suvenýr dostala na papírku razítko Laosu. Jeden z průvodců nám dával ochutnat místní speciální whiskey z hadů a štírů. Jen jsem si trochu smočila rty, abych mohla říct, jak to chutná. Po pravdě nic moc. Raději jsem skleničku zase odložila. Z Chiang Saen jsme vyrazili navštívit vesnice horských kmenů Akha a dlouhokrkých žen kmene Padong (taky se jim říká Karenové). A pak nás již čekala poslední zastávka u horkých vřídel. Krátce jsem smočila nohy v termální vodě. Byl to dlouhý výlet a zpátky do Chiang Mai jsme se vrátili v devět večer. Ještě do půlnoci jsem pak procházela noční thr a smlouvala o ceny. Smlouvání na trhu mají místní jako zábavu. Už jsem vykoumala, jak dosáhnout své ceny. Vetšinou si prodávající nasadí dvakrát tak vysokou cenu, než je skutečná hodnota. Začne to tak, že se zeptám, kolik to stojí. Prodavač vezme kalkulačku a vyťuká cenu například 300 bahtů. S tím nesouhlasím. Prodavač nasadí soutěživý výraz a strčí mi kalkulačku do ruky. Vyťukám 180 bahtů. Na to on, že to je málo a vyťuká 280 bahtů. Stále trvám na své ceně. Vyťuká 250 s tím, že níž nemůže jít. Dám 190 bahtů, on 230, já se držím 190 bahtů, on 220, že to už je fakt minimum. Chvíli otálím a dám mých zamýšlených 200. On na to kývne. Obchod je uzavřen ke spokojenosti obou. Já mám věc za fantastickou cenu a on si zasmlouval a prodal. Když jsem se vracela na hotel, měla jsem možnost sledovat oslavy nějakého dalšího buddhistického svátku. Mniši stáli před chrámy na ulicích a nechávali se obdarovat jídlem. Všude bylo strašně moc lidí, tak jsem si udělala pár fotek, a pak již odtamtud zmizela. Bylo po půlnoci a chtěla jsem se vyspat. Dnes jsem totiž měla na programu celodenní běhání s foťákem po Chiang Mai.

Příště: Výlet do DP Noi Inthanon

Autorka deníku: Kateřina Francová