Katčiny thajské postřehy aneb putování zemí úsměvů, díl pátý

Foto: Kateřina Francová, Thajsko

Další fotky: 

Tak dnešek se opravdu vydařil. Rozhodla jsem se nevyužít služeb místních agentur a vydat se do národního parku Doi Inthanon sama na vlastní pěst. Včera jsem si byla zjistit, odkud vyjíždějí autobusy a dnes v osm ráno jsem již nasedala na místní autobus. Za pouhých 36 bahtů se nechala odvézt do zhruba 60 km vzdáleného městečka Chom Tong, kde jsem měla přesednout na místní dodávku, která mě měla dovézt až na vrchol nejvyšší hory Thajska Doi Inthanon. Chvíli jsem v Chom Tongu musela počkat, než se objevili další zájemci o tento výlet, protože jinak by mě to vyšlo na 1300 bahtů. Naštěstí se jedna Thajka se svým asi čtyřletým synem chystala stejným směrem, tak jsme se dohodly, že každá zaplatí 500 bahtů. Měli jsme to se slevou. Thajka naštěstí uměla trochu anglicky, řidič mluvil jen thajsky. V deset hodin jsme se z Chom Tongu vydali do národního parku a o hodinu později již stáli v nadmořské výšce 2565 metrů nad mořem. Teplota vzduchu klesla odhadem na nějakých deset stupňů (v Chom Thongu bylo okolo 25). Vrchol hory je zalesněný, takže o nějakém výhledu do okolí nebyla řeč, ale je tam zbudovaných několik kraťoučkých stezek, které jsou i poučné. Jak jsem se přesvědčila na vlastní kůži, již v této nadmořské výšce je řidší vzduch, protože vystoupat několik metrů po přírodním schodišti mi dalo ppořádně zabrat. Musela jsem se zastavit a nabrat dech. To by se mi v nížině nestalo, aby mi krátká cesta do kopce dala tak zabrat. Z vrcholu jsme pokračovali směrem zpět a zastavili se nejdříve u nedalekých dvou cedi, která byla na hoře vybudovaná nědy začátkem 90 let. Pak nám řidič zastavil u malého trhu. Zde jsem si koupila sušené ovoce (ještě jej musím vyzkoušet) a zase jsem si hrála na paparazzi. Místní lidé jsou velmi vděčnými objekty na fotografování. Poslední zastávkou byl vodopád Wachirathan. Nádherné místo. O půl třetí nás náš řidič vyložil opět v Chom Thong a já i se svou spolucestující jsme nasedly na autobus jedoucí zpět do Chiang Mai. Výlet to byl parádní z toho důvodu, že mě nikdo nehonil a nestanovoval dobu, po kterou na jednotlivém místě budeme.

Thajská masáž

Včera večer jsem si poprvé zašla na thajskou masáž. Měla jsem ji v rámci jednodenního treku v ceně a naplánovala jsem si ji na včerejšek. Po celodenním putování městem od jednoho chrámu k druhému mi přišla vhod. Chiang Mai je jedním z center výuky a provádění thajských masáží a studio Padma, které je přidružené mému guesthausu, má osvědčení. Masáž byla super a vůbec to nebylo nějaké lámání kostí. Masérka mi protáhla snad všechny šlachy a svaly v těle. Občas to bylo trochu nepříjemné. Měla jsem trochu obavy, aby mě pak nebolelo celé tělo, ale vůbec nic mi není. Určite si ještě na nějakou masáž zase najdu. Ve městě na trzích nabízejí masáž nohou za nějakých 80 bahtů za 1/2 hod.

Sukhothai

Dnes odpoledne jsem dorazila do Sukhothaie. Cesta místním busem trvala něco přes pět hodin a zaplatila jsem 220 bahtů. Řeknu vám, že jsem si tohle městečko představovala víc organizované a né tak roztahané. Chvíli jsem bloudila kolem hlavní magistrály a hledala nějakou směrovku na nějaký guesthouse, a pak jsem to vzdala a zase se vracela k nádraží, kde jsem byla ochotna zaplatit si dodávku. Naštěstí mě před nádražím odchytil zaměstnanec Sila resortu a nabídl mi pokoj s větrákem za 200 bahtů. Z internetu jsem věděla, že je to jedno z oceňovaných ubytovaní, tak jsem se nechala do hotelu odvézt. Dostala jsem malý pokoj s velkou postelí a koupelnou na patře. Na luxus si tu nehrají a jsem ráda, že mám kde složit hlavu. V rámci hotelových služeb je i zdarma půjčení kola a internet. Dala jsem si sprchu a na kole zamířila objevovat město. Po dlouhé době jsem zase seděla na relativně normálním kole (to spinningové se nepočítá) a musela jsem si zvyknout na jízdu v levo. Ve městě jsem se zařadila do chaotického provozu a chvíli se jen tak projížděla ulicemi, než jsem zjistila, že tu není nic zajímavého, a že si budu muset počkat na zítřek, kdy hodlám strávit den v historickém parku Sukhotai 14 km od města. Koupila jsem si vodu a vydala se zpět na hotel, kde jsem si objednala velmi chutnou a levnou večeři. Dnešní večer bude klidný. Na vic jak dvě noci to tu opavdu neni.

Z deníku Kateřiny Francové

Příště: Celodenni cykloputování starou Sukhotaii a dva dny v Ayutthayi

Autorka: Kateřina Francová