Katčiny thajské postřehy aneb putování zemí úsměvů, díl osmý

Přejezd do regionu Krabi

Další fotky: 

Přejezd do regionu KrabiZe čtvrtka na pátek mě čekal noční přejezd na jih do regionu Krabi, který je známý svými krasovými kopci vystupujícími z moře. Mimo jiné sem spadá i souostroví Phi Phi, které proslavil film s Leonardem Di Capriem "Pláž". Tam se taky hodlám podívat, teď jsem ale v turistickém městečku Ao Nang, které leží nějakých  13 km západně od města Krabi. K tomu přesunu "VIP" autobusem: v Kanchanaburi jsem si u stejné cestovky, se kterou jsem se byla podívat k Erawanským vodopádům a na Železnici smrti, zaplatila VIP bus z Bangkoku do Krabi. Odpoledne mě s ostatními cestovateli převezli z Kanchanaburi na Khaosan Rd. v Bangkoku. Dvě hodiny jsem se věnovala shoppingu a v šest jsem s ostatními zájemci o autobusovou dopravu na jih byla vyzvednuta a zavedena k výpadovce, kde nás nabral autobus. V podstatě ten samý typ autobusu, jako tehdy během mé cesty do Chiang Mai. Jelikož jsem věděla, ze pravděpodobně dojde ke "kontrole" batohu uloženého v zavazadlovém prostoru, vzala jsem si všechny peníze, kartu a pas k sobě do autobusu. Během jízdy jsem si svou peněženku zavěsila na krk pod mikinu. Ještě, že jsem tak udělala. Ti parchanti (nazvala bych je ještě hůř, ale nechci tu byt vulgární) mi během spánku vzali zpod nohou i můj malý batůžek. Krátce na to jsem se vzbudila, a když jsem zjistila, že je batoh pryč, šla jsem slušně požádat toho parchanta za volantem, jestli by mi nemohl rozsvítit světlo, že nemůžu najít batoh. Asi po minutě to udělal, rozsvítil světlo u záchodu. To mi nepomohlo, tak jsem jej znovu slušně požádala, jestli by rozsvítil světlo u sedadla. Batoh jsem pak našla uložený v dolním patře u záchodu. Předtím jsem se tam byla podívat a nebyl tam. Uvnitř jsem měla vše pěkně srovnané i mapu a zápisník, které jsem předtím měla jinak položené. Nic mi nechybělo. Ti parchanti jdou totiž po penězích a kartách. Foťák a jiné věci je naštěstí nezajímají. Řeknu vám, že v tu chvíli máte sto chutí se sbalit a z této země falešných úsměvů odjet zpět do Evropy. Thajsko je vykreslováno v pozitivním smyslu (ano, příroda je krásná a stará architektura taky), ale ve skutečnosti to tu pro turisty není tak růžové. Do Ao Nang jsem se dostala před polednem, poté, co nás dvakrát přesouvali z jednoho minibusu do druhého. Toto bylo naposledy, kdy jsem si od nějaké místní cestovky nechala zajistit nějaký noční přejezd "VIP" busem. Ten poslední absolvuji se státní autobusovou dopravou. Ta se mi zatím osvědčila. Jinak k Ao Nang: Ubytovala jsem se v malém příjemném bungalovu "Ao Nang Friendly Bungalow" mimo hlavní silnici. Alespoň se v noci vyspím, protože to tu vypadá, ze v noci tu bude rušno. Ubytování za 600 bahtů na noc jsem si zamluvila pár dní dopředu přes internet. Bungalov s velkou postelí a teplou vodou je ze dřeva a stylový. Kousek od něj se zdvihla jedna z krasových hor.Po sprše jsem se vydala objevovat okolí. Obchody a restaurace. Cenově tak dvakrát dražší než na severu. Došla jsem na druhou pláž a chvíli se vyvalila na slunce. Moře tu ale není tak průzračně čisté jako na pohledech. To mě zklamalo. Zastesklo se mi po tom krásném moři na Mallorce. Navíc voda byla tepla jak chca...y (tedy kafe;-)) a vůbec neosvěžila. Za chvíli se přihnal krátký tropický liják a z pláže mě vyhnal. Vydala jsem se zpět, objevovat tajná zákoutí první (a bližší) pláže. Na jejím konci u hory je stezka a po ni se proháněly opice. Myslím, že to jsou makakové. Po stezce lidé normálně chodili, a tak jsem se odvážila a vydala se po ní také míjejíc opice (naštěstí byly v klidu).Stezka mě dovedla podél hory do malé zátoky s pláží a hotelem. Pomalu se mi v Ao Nang začínalo líbit. Přece jen byla moje nálada poznamenaná tím nočním přejezdem. Počkala jsem si tam na západ slunce a těšila se na další dny na jihu.Zítra se hodlám vydat člunem s dlouhou přídí na nedaleký mys Railay, který prý patří k těm nejkrásnějším v Thajsku. Tak uvidíme.Výlet na mys RailayDnes byl parádní den. Ráno jsem si koupila lístek na člun s dlouhou přídí (longtail boat) a vydala se k nedalekému mysu Railay, kam je přístup pouze po vodě. Proplouvali jsme kolem vápencových útesů a po deseti minutách jsme zakotvili na pláži Railay west. Písečná pláž byla téměř liduprázdná. Vydala jsem se objevovat tajná zákoutí mysu. Věděla jsem, že můžu vidět dvě jeskyně, vylézt na vyhlídku a k laguně, dojit k pláži Ton Sai a pláži Phranang, která je prý tou nejhezčí. Všude je spousta vegetace, ve které se kromě několika bungalovů a restaurací skrývá docela nepořádek. Někde jsou rozbité příbytky. Pravděpodobně je to následek tsunami z roku 2004. Trosky nikdo neuklidil. Přesto má Railay svůj půvab. Je tu spousta horolezců, kteří zdolávají místní skály. Je to opravdu paráda. Je to úplně jiné místo než Ao Nag, kde je ten masňácký turismus, zatímco na Railay je to víc o propojení s přírodou a o alternativním dobrodružném způsobu života. Podívala jsem se do Diamantové jeskyně, a pak se džunglí vydala k pláži Ton Sai. V tom stoprocentním vlhku ze mě lilo jako z konve a než jsem překonala kopec a došla na zhruba kilometr vzdálenou pláž, byla jsem durch.Na útesu na kraji pláže několik lidi horolezčilo. Pláž Railay west, ze které jsem vyšla, byla na dohled a odděloval mě od ní jen útes, kolem kterého se zdálo, že se dá jít a dorazit na pláž. Následovala jsem tedy jednoho putovníka a částečně vodou, částečně přelézáním kamenů, jsem po chvíli na pláž opravdu dorazila. Ještě, že tak, protože se mi vážně nechtělo absolvovat cestu džunglí zpět. Bylo poledne a já jsem se rozhodla, že si za odměnu udělám malou pauzičku a "zchladím se" v moři. Roztáhla jsem si na pláži s neuvěřitelně jemným pískem ručník a chvíli relaxovala. Slunce občas překryly mraky. Doufala jsem, že nebude pršet, jak tomu tady občas bývá. Po necelé hodince jsem se vydala dál, tentokrát směrem k východní pláži, kterou pokrývaly mangrovy. Byl odliv a mangrovníkové keře a stromy byly na suchu. Vydala jsem se na pláž Phranang, kde měla být další jeskyně. Cestou jsem minula lidi špinavé od bahna, kteří právě slezli z docela příkrého zalesněného svahu vedoucího na vyhlídku a k laguně. Taky mě to tam lákalo, ale ten výstup nevypadal zrovna nejsnadněji. Vydala jsem se tedy k pláži a cestou rozmýšlela, či to dám, nebo ne. Pláž byla nádherná. Ohraničena strmými skalami, na kterých se houpali horolezci. Naproti z moře čněl jeden z mogotů. Fakt krása. V tu chvíli jsem se rozhodla, že si zítra, kdy plánuji oddychové válení na pláži, opět zaplatím těch 160 bahtů za člun a den strávím právě na této pláži.Docela se zatáhlo, tak jsem si řekla, že se budu na pláži válet až později a vydala jsem se zpět k místu, odkud se šplhalo na vyhlídku. Rozhodla jsem se to zkusit. Když jsem byla asi v půlce lezení po skalnatém svahu, začalo pršet. Rychle jsem natáhla na batoh plášťenku a po krátké úvaze, zda to vzdát, nebo pokračovat, jsem se rozhodla pro druhou možnost. Stejně bych byla mokrá a tyhle lijáky zase rychle přejdou. Za chvíli jsem byla durch mokrá. Bylo mi jedno, jestli se zamažu od oranžového bláta. Držela jsem se tlustého provazu, který byl na stezce nainstalován, a lezla dál. Téměř u cíle mé cesty jsem potkala dva lidi, kteří mi doporučili v tom počasí nechodit k laguně, protože se tam k ní leze dolů a cesta je prý drsnější, než to, co jsem teď vylezla. Vydala jsem se tedy na vyhlídku a doufala, že déšť ustane, abych mohla udělat nějaké fotky (kvůli tomu jsme to absolvovala). Byl to totiž parádní výhled. Jenže hustota deště zakryla protější skály a ani po nevím kolika minutách to nevypadalo, že se stav zlepší. Nakonec jsem to čekání vzdala a vydala se zpět.Překvapivě byl sestup snadnější než ten výstup. Pomocí provazu jsem byla dole asi za čtvrt hodiny. Mokrá na kost, špinavá od bláta a s pořádnou dávkou adrenalinu v krvi.Předtím, než jsem to začala lézt, jsem si říkala, že je to poprvé a naposled, ale teď si říkám, proč to zítra nedat znovu? Přece jen ty fotky z vrcholu budou úžasné. A ten adrenalin mi taky udělal dobře.Mokrá jsem se nalodila a vyrazila zpět na ubytování. Pršet nakonec přestalo, až když jsem byla dole, ale slunce se nechtělo ukázat. Takže jsem v bungalovu dala sušit všechny věci a už se těším na zítřek.

Příště: Volný den na pláži Phranang a Phi Phi.

Autor: Kateřina Francová