Mlhou na Grossvenediger – aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje

Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje
Na ledovci pod Grossvenedigerem, v pozadí Schwarze Wand
Další fotky: 
Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje
Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje
Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje
Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje
Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje
Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje
Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje
Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje
Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje
Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje
Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje
Mlhou na Grossvenediger –  aneb vzpomínka na sluncem spálené obličeje

Vrchol Grossvenediger (Velký Benátčan 3674 m.n.m)  je třetí nejvyšší horou rakouských Alp, ležící západně od nejvyšší hory Grossglockneru (3798 m.n.m), v majestátném pohoří Hohe Tauern (Vysoké Taury). Technicky nepříliš náročným, avšak velice hezkým zážitkem pro duši horala je výstup z údolí Gschlöss, za silničním tunelem Felbertauern.

Vzhůru do horNaším východiskem je parkoviště u chaty Matreier Tauernhaus na okraji údolí, ležící ve výšce 1511 metrů. Značenou cestou přecházíme potok Gschlössbach, za nímž pak u křižovatky turistických cest odbočujeme vpravo na cestu č. 925, táhnoucí se pozvolna nahoru malebným horským údolím Tauerntal, sevřeným z obou stran vysokými hřebeny hor. Jakmile po chvíli vystoupáme serpentinami na návrší Hohe Achsel do výšky 1701 metrů, otevřou se pod námi romantické pohledy na staré dřevěné salaše a domky, malebně zasazené do doliny. Směřujeme dál proti toku dravého horského potoka, až k dřevěným domkům osady Innergschlöss, ležící v závěru tohoto překrásného údolí. Nahoře před námi jako horský diamant září sluncem nasvětlený ledovec Schlatenkees.Po občerstvení a chvilce kochání u horského hostince Venedigerhaus pokračujeme po pravém břehu potoka značenou cestou 902 B, která nás vede pozvolna nahoru, přes potok Wildbach, serpentinami k chatě Alte Prager Hütte. I když se chata zdá být již na dosah, výstup k ní nám ještě zabere trochu času a sil. Tato stará horská chata je již pro turistiku uzavřena, je opuštěná a začíná chátrat (stav z roku 2000), její závětří je však dál využíváno zde bivakujícími horaly; zrovna teď je tu v ležení maďarská výprava.Nás však čeká ještě asi hodinka stoupání při překonávání 300 výškových metrů, zbývajících k chatě Neue Prager Hütte, ležící ve výšce 2796 m.n.m. Nádherné výhledy na okolní horské štíty, vyčnívající z bíle zářícího ledovce jsou tečkou za dnešním dvanáctikilometrovým výstupem, při němž jsme vytahali svoje naložené „popelnice“ o 1200 výškových metrů. Noclehárna chaty patřící Německému Alpenvereinu se stává naším základním táborem a už se těšíme na zítřejší výstup na Velkého Benátčana.

Výstup na Grossvenediger (3674 m.n.m)Včerejší nadšení z azurového počasí s nádhernou viditelností je však ráno to tam; i když je viditelnost zde ve spodní části ledovce docela slušná, vrcholky okolních hor a tedy i Grossvenedigeru se ztrácejí v hustém bílém mléce. V takovýchto vysoko položených partiích hor občas nasněží i v letních měsících, čímž dojde k překrytí vyšlapaných výstupových cest přes ledovec, což není úplně bezpečné. Tato situace nastala právě dnes, takže ráno nespěcháme a v klidu na chatě posnídáme a posečkáme, než místně znalí alpinisté vyšlápnou cestu novou.Po domluvě se skupinou tří polských vysokoškoláků vyrážíme společně se synem Pavlem k ledovci, kde nazouváme mačky a navazujeme se všichni na lano, což je vzhledem k množství hrozících trhlin nezbytné. Navázáni začínáme sněhovým polem pozvolna stoupat při pravém okraji ledovce, přičemž se držíme asi 250 metrů od skalního hřebene, táhnoucího se vpravo od chaty. Bez jakéhokoliv problému se nám daří vystoupat nad střední část ledovce, rozbrázděného mohutnými četnými trhlinami. Viditelnost je slušná, ovšem nahoře nad hlavami se stále drží pokrývka silné bílé mlhy. Absence slunečného počasí zapříčinila, že jsem zapomněl s sebou vzít ochranný krém na obličej, což zatím nijak nevadí, ovšem opak bude později pravdou. Silné sluneční paprsky, jejichž přítomnost si ani neuvědomujeme, jsou v mlze rozptylovány a jejich působení se projeví již zítra na našich obličejích. To však ještě netušíme a pozvolna stoupáme mírně vpravo k horizontu, přičemž velice opatrně procházíme kolem několika trhlin. Cestou nahoru se místy mlha roztrhne a nám se naskytne parádní pohled na skalní stěnu Schwarze Wand (Černá stěna), která vyčnívajíc z bílé okolní plochy je opravdu hodna svého jména. Ze sněhového pole v sedle ve výšce 3400 metrů postupujeme pozvolna vzhůru k závěrečnému výstupu jihovýchodním svahem k vrcholu Velkého Benátčana. Při posledních 260 výškových metrech stoupání svahem, pokrytým silnou vrstvou sněhu přijdou ke slovu i cepíny a častější přestávky na vydýchání. Místy velmi úzký vrcholový hřeben se sněhovými převějemi přecházíme velice opatrně a možná je i dobře, že je zde minimální viditelnost, neboť vidět, do čeho jdeme, mohli bychom ztratit „morál“.  Konečně jsme u vrcholového kříže, z něhož ze sněhu vyčnívá pouze horní část a viditelnost směrem k Benátkám i jiným směrem je nulová. Vrcholové fotografie, horký čaj a tatranky do sebe a „vzhůru dolů“. Po pěti hodinách jsme zpět v útulné chatě, kde si dopřáváme místní vydatné krmě.

Ústup se spálenými hlavamiRáno už víme, že včerejší opalování bez krému na cestě k vrcholu nebylo nejšťastnější, neboť naše obličeje dostávají barvu opařené vepřové hlavy ze zabíjačky a navíc začínají natékat.A tak se vydáváme na sestup do údolí; tentokrát od chaty Alte Prager Hütte pokračujeme cestou ÖAV- Gletscherweg ke spodní části ledovce Schlatenkees, odkud následuje šplhání do protilehlého svahu ke kamenné mohyle. Mlha přes noc zmizela, a tak se odtud naskýtají panoramatické pohledy na okolní štíty i v dáli čnící vrcholek Grossvenedigeru. Značená pěšina odtud klesá kolem malebného jezírka s travnatým ostrůvkem uprostřed, nesoucí trefný název „Auge Gottes  - Boží oko“; o pár set metrů níž se kocháme jezerem Salzbodensee a dál šněrujeme svah až k ledovcové moréně s ukazatelem polohy ledovce v roce 1927. Vytesaná pěšina odtud vede k vyhlídce na hučící vodopád. Po sestupu do údolí se nás v hostinci Venedigerhaus  zželí hostinskému, a tak nám na naše hnisem mokvající nateklé rudé obličeje nanáší tento bodrý zkušený horal vrstvu pravého domácího tvarohu. I když to vypadá divně, léčba postupně zabírá a pálení pokožky začíná ustupovat. My zase ustupujeme údolím z těchto krásných hor, abychom dole ve městě navštívili lékárnu a za poslední mrzký rakouský peníz opatřili hojivou mast. Zajíždíme se ještě podívat na nedaleké druhé nejvyšší vodopády střední Evropy – Krimmlerwasserfalle, řítící se v mnoha nádherných kaskádách do údolí a vytvářejících kolem sebe silnou vodní tříšť. Poslední noc trávíme na tábořišti u malebného jezírka, kde hodnotíme svoji výpravu. Nutno dodat, že humor nás přitom nepřešel; vtipnými glosami oba jenom sršíme, než Pavel procedí: " táto, nechejme té srandy; já se musím pořád chechtat a přitom mi praskají nateklé váčky na obličeji!“Smát se rozhodně zapomněla manželka při našem spatření po příjezdu domů; expedice končí u kožní lékařky a nakonec vše dobře končí. – Ale stálo to za to!A na závěr poučení z této výpravy slovy klasika: „Mazat se! Mazat se! Mazat se!“

Doporučená mapa: Alpenvereinskarte Nr. 36 Venedigergruppe  1 : 25 000

Neue Prager Hütte, tel. 0043 / 4875 / 8840,                                otevřena od půlky června do konce září                               ubytování v pokoji – člen Alpenvereinu -  13€, nečlen - 26€                               noclehárna – člen - 10€, nečlen - 20€

© Text a foto Josef Franc

Poslat nový komentář