Via Baltica aneb mozaika z cesty Lotyšskem a Estonskem, díl první

Kameny u břehu v Estonsku

Další fotky: 

Nejdůležitějším bodem dnešního dne, který musí výprava „Hanácké sekce  Alpenvereinu“ stůj co stůj splnit a připsat si tak další triumf svých věhlasných expedic, je zdolání nejvyššího vrcholu celého Pobaltí. Suur Munamägi (Velký vaječný kopec) se zvedá nad vrchovinu přírodního parku Haanja do úctyhodné výšky 3176 dm.n.m; pokud však o něm nevíte, že to je on, snadno jej můžete minout…S českou vlajkou na batohu zdolávám vrchol hned dvakrát, neboť jsem zapomněl v expedičním vozidle razítko Hanácké sekce, které musím bezpodmínečně otisknout ve vrcholové knize. Jak však správně kolega Zdeněk připomíná, jsem po Josefu Rakoncajovi druhý Čech, který zdolal některou nejvyšší horu dvakrát…Společně s vlajkou vystoupáváme na vyhlídkovou věž do výšky 346,7 metrů a celé Pobaltí je pod námi.  Vzhledem k tomu, že nejvyššímu vrcholu Litvy, Lotyšska i Estonska chybí přes 100 výškových metrů do naší nejvyšší hory Hané – Velkého Kosíře, zvažujeme sundat z vrcholového stožáru estonskou vlajku a vztyčit tu naši a tím anektovat vrchol pod výsostné území Hanácké sekce. Jelikož však Hanáci nebyli nikdy dobyvační, upouštíme od tohoto záměru…Krajina Pobaltí od nás neleží tak daleko a přesto je tak jiná, neznámá, tajemná. Již nějaký čas ve mně vyvolávala touhu ji procestovat s fotoaparátem na krku. První navštívenou zemí byla před pár lety Litva, která mi se svými národními parky Aukštaitijos a Kuršiu Nerija zůstala vryta v paměti.A tak konečně vyrážím spolu s kamarády zaplnit zbývající bílá místa na mapě – Lotyšsko a Estonsko. Chci nasát jejich atmosféru, vnímat krásy a rozmanitosti tamní přírody, která s přibývajícími kilometry získává stále více severský ráz. Lotyšsko se svojí krásnou řekou Gaujou, protékající malebným romantickým údolím; Estonsko s rozsáhlými rašeliništi v hlubokých severských lesích i rozeklaným severním pobřežím, plným obrovských bludných balvanů – to jsou nezapomenutelné dojmy, které si odtud odvážím.Městečko SiguldaPrvním místem, které chceme na naší cestě poznat je lotyšské městečko Sigulda, ležící ve Vidzemské pahorkatině v údolí řeky Gauja, zhruba 50 km severovýchodně od hlavního města Rigy. Než k němu dorazíme, čeká nás 1250 kilometrů cesty po trase Český Těšín - Warszawa – Bialystok – Augustow – Suwalki a dále přes litevský Kaunas na silnici E 67, zvanou Via Baltica. Ta nás zavede až do Rigy, odkud již pokračujeme po silnici A2 na Siguldu.Sigulda je významným turistickým centrem a oblíbeným rekreačním střediskem s mnoha obchůdky a upravenými parky. Městečko leží v místě, kde se řeka Gauja hluboko zařezává do prvohorních červených devonských pískovců a vytváří zvláštní reliéf, díky němuž je oblast nazývána vidzemským Švýcarskem. První zmínky o Siguldě se datují od počátku 13. století, kdy kraj patřil Livonským rodovým klanům, pod vedením náčelníka Kaupa, který jako první přijal křesťanství po dobytí území Řádem německých rytířů.  Němečtí křižáci vystavěli na levém břehu, vedle původního hradu Satezele kamenný hrad Segewald, od něhož pochází název města.  Roku 1214 byl původní hrad zbořen a Kaup byl nucen si na pravém břehu vystavět nový kamenný hrad Krimulda. Za livonských válek došlo nejprve k poboření hradu carem Ivanem Hrozným, roku 1562 pak byla Sigulda dobyta Poláky a stala se centrem jejich nově dobytých území. Do rukou Švédům padla roku 1601, avšak jen na krátko. Před postupujícími Poláky vypálili Švédové jak hrad Turaidu, tak Krimuldu a díky stálým bojům město téměř zmizelo z mapy. V roce 1625 se Švédové objevili znovu, ale v Severních válkách nakonec celá oblast padla do držení Rusku. Se stavbou železnice Riga-Valka-Pskov v roce 1889 se sem vrací život a nastává rozvoj díky bohatým rodinám z Petrohradu i Varšavy.Siguldu dnes spojuje s protějším břehem, na němž leží nynější zámek Krimulda i hrad Turaida, kromě mostu i kilometr dlouhá lanovka, visící asi 40 metrů nad hladinou Gauji. Po celonočním přejezdu musíme ještě chvíli počkat, než se v místní bance Hypo pank probudí bankéři a my se konečně dočkáme výměny lotyšských Latů, abychom se ve vedlejší  místní kavárničce mohli vrhnout na výtečné ranní pečivo. Logistické zajištění ubytování na zámku Krimulda vychází na výtečnou; za 7,9 Latů máme každý lůžko v dřevěném altánovém komplexu s koupelnami i WC v zámecké zahradě naproti hlavní budovy. Zabydlujeme se, vztyčujeme českou vlajku a vzhledem k únavě po dlouhé cestě jdeme na kutě..Příště: Kolem Gūtmanisovy jeskyně na hrad Turaida a Národní park Gauja  - plavba z Lígatne do Siguldy

© Text a foto Josef Franc