Via Baltica aneb mozaika z cesty Lotyšskem a Estonskem, díl třetí

Panorama krajiny jižního Estonska z rozhledny na Suur Munagämi

Další fotky: 

Zdolání nejvyššího vrcholu Pobaltí – Suur Munamägi – 3176 dm.n.m.Dnes čeká výpravu přesun do Estonska, na další zájmové místo, kterým je Čudské jezero, zvané místními Peipsi (neplést s Pepsi). Při cestě chceme ještě zdolat nejvyšší vrchol celého Pobaltí a tak naše expediční vozidlo neomylně směřuje za pomoci autonavigace značky „Pepa a mapa“ různými okreskami až k vesnici Haanja. Od parkoviště pod vrcholem s rozhlednou vyrážíme po dlouhém schodišti ztékat vrchol. Nahoře na rozhledně provádíme křest nejvyššího místa stylově minerální vodou značky EVEREST a za zvuku cvakání závěrek fotoaparátů a kamer provádí prezident Hanácké sekce zápis do vrcholové knihy. Za ruskými starověrci k Čudskému jezeruPo úspěšném zdolání Velkého vaječného kopce pokračujeme dál směrem k Čudskému jezeru (Peipsi järv ); předtím však musíme v bance Pank v nákupním centru města Tartu směnit Eura za estonské koruny- EEK, abychom mohli doplnit zásoby potravin pro další dny.Čudské jezero se rozkládá na ploše 3555 km² ve východní části Estonska a je pátým největším jezerem v Evropě. Tvoří zároveň rusko-estonskou hranici, a tak jsou podél jeho břehů místy vidět strážní věže pohraniční stráže. Jezero je ledovcového původu; jeho maximální hloubka dosahuje 15-ti metrů a jedinou řekou, která z něj vytéká, je na severozápadě Narva. Ta zároveň odděluje stejnojmenné středověké estonské město s hradem od ruského města s pevností Ivangorod.Ruští starověrci – rozkolníci, kteří se odmítali podřídit ruské pravoslavné církvi se v 18. a 19. století uchýlili na západní břehy Čudského jezera do Kallaste a později založili několik vesnic – Kolkja, Kasepää a Varnja. Městečko Kallaste, v němž starověrci žili již od roku 1720, neslo původně ruský název Krasnaja Gora; to kvůli okolním červeným pískovcovým břehům. I dnes se tu hovoří prakticky jen rusky. Do Kallaste se dostáváme podél západního břehu jezera pozdě odpoledne a jsme po pravdě z tohoto městečka u vytržení; pokud by měl někdo pocit, že město, v němž žije, jej neuspokojuje či v něm nenachází vše, co k životu potřebuje, doporučuji zajet si sem. Toto „město“ vypadá jak ve starém ruském filmu. Počasí je tu dnes nevlídné, od jezera vane silný studený vítr a občas přinese i vodní spršku. Pro nás je ale nyní hlavní, že objevujeme poutač k Hostelu Laguun, kde jak doufáme, nalezneme základnu pro další dny. Tlumočníci „na růsskomu jazyku“ domlouvají ubytování za 250 EEK ve 2-3 lůžkových pokojích a díky tomu, že „Slovan všude bratry má“, nám domácí dávají k dispozici vlastní společenskou místnost, kuchyňku i venkovní gril. Zveme direktorku i jejího muže na pivo a slivovici. Při družné besedě se poptáváme domácího na komáry, kterých se v předsíni shlukují u stropu hejna. „To jsou dobří komáři, ti lidi nekoušou“, odvětí tento bodrý domorodec. No jo, ale nekoušou ani Čechy? V podstatě měl domácí pravdu, ovšem jak v lidské, tak zvířecí společnosti se občas najde někdo, kdo se vymyká. Takže – repelent do zásuvky!Příště: Rudé útesy – Kallaste paljand a Cesta do pevnosti Narva  Autor textu a fotek: Josef Franc