Rybáři, nejsou to ryby dle vašeho gusta, ale přece...

ilustrační foto rl

Další fotky: 

Ryby pocházející z povodí Amazonky se původně vyskytovaly jen v několika druzích. Jsou to Symphysodon discus - terčovec pravý a terčovec červený, Symphysodon aequifasciatus - terčovec zelený a Symphysodon haraldi - terčovec modrý a hnědý. Dnes se chovají v obrovské barevné škále.

„S terčovci jsem se poprvé setkal v roce 1963 v Botanické zahradě v Liberci, kde jsem byl na vojně. Byl jsem nadšen z elegance jejich pohybu, zbarvení. O pět let později jsem si pořídil první chovné jedince terčovce hnědého,“ vzpomíná Bohuslav Grepl na své chovatelské začátky.

Od té doby se jeho chov rozrostl o pěkných pár kousků. V prostorných nádržích se prohánějí variety Blue Diamond, Leopard Red Spotted, Leopard Snake Skin, Red Melon, Red Tyrkys, San Merad, Snake Skin, Pigeon Blood Pigeon Red. Největší radost ale má z nejnovějších přírůstků – chovný pár Red White vyvedl už čtvrtá mláďata.

„Koupil jsem s velkými problémy jen jeden pár, jsou to dost vzácné ryby. Jenže u mě se vytřely už počtvrté,“ usmívá se při pohledu na pilně pracující rybky.

Ty pečlivě čistí kužel, na kterém jsou přichyceny plůdky. „Moc se těším, až zas budou ten houf vodit po akváriu. Počítám, že by jich mohlo být kolem stovky,“ dodává.

Od nakladení jiker do vylíhnutí potěru uběhnou pouhé tři dny. Pečliví rodiče je v tlamkách přenáší na bezpečné místo, kde se mladí učí rozplavávat. Podstatnou podmínkou úspěšného odchovu je rodičovský sekret, kterým se mladí živí.

„Terčovci jsou nároční na chov. Celý rok v akváriích udržuji vodu na teplotě 28 stupňů Celsia. Jednou za čtrnáct dnů jí třetinu vyměním za vodu, kterou vozím z přírody. Musí být čistá, bez nitridů,“ vysvětluje chovatel. Svým svěřencům servíruje pestrou stravu v podobě nítěnek, hovězích srdcí, vitamínů a kvalitních granulí. Trvá rok, než se z drobného potěru stanou dospělé ryby.

„Cena terčovců odpovídá náročnosti jejich chovu, rozhodně se nehodí pro začátečníka. V dobrém prostředí a s kvalitní péčí se ale dožívají i více než deseti let,“ uzavřel akvaristické vyprávění Bohuslav Grepl.

Náklonnost ale chová i k jiným rybám. „Mám moc rád toulky přírodou a když se k nim přidá lov, nemá to chybu. Chodím třeba lovit na třpytku duhové pstruhy. Je to adrenalin a odpočinek v jednom. Musíte vědět kam a jak nahodit, včas zaseknout, všímat si, kde se na hladině tvoří kruhy, signalizující, že ryba "sbírá"," vysvětluje. Ne všechny ulovené ryby končí u Greplů na pekáči. Většinou se vrací zpět do potoků.

Leona Roháčková