Týraná Denisa: Ta facka je přece z lásky!

Vydáno: Po, 08/26/2013 - 13:28

ilustrační foto internet

Modrá tvář, monokl na oku, vyražený zub. Jednadvacetiletá Denisa se přes uslzené oči usmívá. "Pavlík to tak nemyslí, prostě jsem ho trochu rozzlobila. Ale má mě rád," odpovídá na otázku, co se jí stalo. Nahlásit na policii chování svého druha nechce ani náhodou. "Na tom nic není, jsem prostě hloupá. Bez Pavla bych nebyla nic," dodává. S přítelem žije po odchodu z domova už třetí rok a je na něm finančně a hlavně citově naprosto závislá. Jeho chování, které končí v nejlepším případě fackami, ke zděšení svého okolí pokládá za normální. A není sama. Mezi týrané se řadí všechny věkové kategorie. Týráme děti, stejně jako seniory. Jen málokdo z nich se ale odhodlá se bránit.

V trestním zákoníku jsou kvalifikovány dva trestné činy, týkající se týrání - § 198 – týrání svěřené osoby a § 199 týrání osoby, žijící ve společném obydlí. Za rok 2012 evidují prostějovští policisté jeden takový případ, v letošním roce (leden – červenec 2013), dva případy. "V jednom případě se jednalo o dítě, v druhém o ženu," říká policejní mluvčí Irena Urbánková. Policisté jsou ale přesvědčeni, že týraných osob je daleko více, k nahlášení se ale odhodlají jen málokdy. Za svou situaci se většina z nich stydí a přijímá ji jako nedílnou součást života.

Její slova potvrzuje i jedna z pracovnic prostějovské pečovatelské služby. "Jezdily jsme ke starému pánovi, vozily mu obědy, nákupy, pomáhaly s hygienou. Pak nás kontaktovala jeho dcera s tím, že se o něj bude starat ona. Za nějaký čas mi to nedalo a stavila jsem se za ním. Bál se i otevřít, dcera mu zakázala s kýmkoli mluvit. Plakal, že mu sebrala všechny peníze, že má hlad. Když jsem řekla, že to nahlásím, prosil mě, ať to nedělám, že ona je jinak hodná holka, jen má nějaké starosti. A on nemá nikoho jiného. Nakonec byt prodali a jeho dali do domova," popsala vlastní zkušenost.

Podle zkušeností policistů se velmi často stává, že násilí se neustále stupňuje, oběť se ale není schopna bránit a ztrácí schopnost situaci řešit. Podle policistů nejde jen o fyzické týrání, častější formou je týrání psychické. Obě´t domácího násilí je postupně přesvědčována o své neschopnosti, neužitečnosti a stává se na tyranovi závislou. “Většinou se o takových případech dozvíme na základě oznámení sociálních úřadů, lékařů, nebo nejbližší rodiny,“ dodává Urbánková.

Paradoxně se na policii obrací ty, které za domácí násilí považují třeba ostřejší výměnu názorů: „Domácí násilí a týrání je odlišné od obyčejné hádky mezi partnery. "Na základě jediného oznámení nemůžeme nikoho vzít do vazby či nařídit mu zákaz vstupu do společné domácnosti. Domácí násilí má nezvratné průvodní znaky, mezi něž patří dlouhodobost a eskalace," konstatovala mluvčí. (ber)