Josef Dekastello: Vezměte děti k Wichterlům!

Josef Dekastello: Vezměte děti k Wichterlům!
zdroj: dokweb.net

V Muzeu je již nějakou dobu instalována expozice věnovaná jedné z nejvýznamnějších osobností města Prostějova, vynálezci světové proslulosti, veřejnosti nejznámějšího jako tvůrce technologie výroby prakticky použitelného silonového vlákna a technologie výroby použitelných kontaktních čoček prof. Wichterle.

I když na vernisáži i v průběhu výstavu ji už vidělo mnoho návštěvníků, zejména z řad těch, kteří jej ještě pamatují. Myslím, že by tuto zajímavou a kvalitně realizovanou výstavu měli hojněji navštívit především příslušníci mladé generace. I Vy, řeknete si třeba „tak jo beru na vědomí, že zde žil, jsem hrdý na jeho světový úspěch, ale já chemii a technologii výroby silonu ani čoček nerozumím, volného času nemám nazbyt, tak co bych tam chodil“

A přitom může být pro nás příkladem jeho život, sice plný překážek ale také jeho nezměrného úsilí prakticky realizovat teoretické výsledky až do stadia využitelných a potřebných výrobků . Já jsem byl po shlédnutí výstavy i vyslechnutí přednášky jeho dlouholetého spolupracovníka překvapen z toho co všechno dokázal. Nechybělo mnoho a ještě před školní docházkou mohl přijít o život, když spadl do močůvky, což mělo za následek několikaleté vážné zdravotní problémy. Lékaři dokonce pochybovali, že se z toho dostane. Z nemoci se po několika letech dostal. Byl výborným žákem a na gymnaziu začal holdovat i sportu, zejména tenisu. Když se rozhodoval kam po maturitě, nehledal snadné cestičky k získání vysokoškolského vzdělání.Usoudil, že věda nazrála k možnosti objevů při využití chemie. Ale ani to mu nestačilo, pro své tehdy ještě vzdálené cíle cítil potřebu mezioborového vzdělání a proto úspěšně studoval i lékařské vědy.

Za druhé světové války využil nabídky Baťovy ze Zlína proto, aby mohl pokračovat ve svých výzkumech. Tam vyvinul výrobu silonového vlákna, které se však začal vyrábět až po válce. Tehdejší představitelé státu sice přijímali jako pozitivum výsledky a praktickou použitelnost výstupů z jeho výzkumů pro národní hospodářství, ale některým vadil jeho třídní původ, takže podmínky k výzkumné práci neměl zrovna nejlepší. On však byl tak výkonný, zapálený pro výzkum a hledání využitelných řešení, že na tyto překážky nedbal. A to ani když Československo prodalo jeho patent na výrobu kontaktních čoček do USA. On, který ho vymyslel a realizoval z té transakce získal jen několik stovek USD.

Skromnost ho neopustila ani na sklonku života o čemž svědčí například jeho chování na jedné vernisáži v našem muzeu, která se uskutečnila na sklonku jeho života, jíž jsem měl příležitost se účastnit.

Tehdy vstupní hala byla zcela zaplněna návštěvníky čekajícími na zahájení vernisáže, skoro by se dalo říci hlava na hlavě. Mezi davem se prodral nenápadný starý pán, aniž by vzbudil pozornost , sedl si bokem na třetí schodek schodiště a čekal na zahájení jako každý jiný návštěvník.

Možná si řeknete „proč nám to o výstavě takhle vykládá, přece ta výstava je jistě podrobnější“.

Ano, prosím berte tyhle řádky jako moji upoutávku pro Vás, abyste v sobě překonali názor, že „ té chemii já nerozumím, tak proč bych tam chodil“. Klidně nechte tu chemii odborníkům, ale připomeňte si na výstavě, že pan Wichterle nebyl jen velký vědec, ale i moudrý a vzdělaný člověk. Jeho život a dílo je snad nejlepší příklad, zejména pro studenty, jak překonávat překážky, aby se mohlo dopracovat k úspěchu i v období kdy ekonomické podmínky třeba nejsou zrovna nejlepší. Návštěvu muzea mohu vřele doporučit, stojí za to, nejen kvůli této expozici.

 

Josef Dekastello

Poslat nový komentář