Karel Novák: naturista, fotograf a kamarád

Karel Novák: naturista, fotograf a kamarád
ilustrační foto
Další fotky: 
Karel Novák: naturista, fotograf a kamarád
Karel Novák: naturista, fotograf a kamarád
Karel Novák: naturista, fotograf a kamarád
Karel Novák: naturista, fotograf a kamarád

 

V neděli 28. července končí v Moravské galerii v Brně, v Uměleckoprůmyslovém muzeu, výstava fotografií pod názvem Přirozeně: Karel Novák – Jock Sturges. Jock je Američan, Karel Novák je Čech a Prostějovan. Je teprve třetím fotografem, jehož dílo Moravská galerie Brno vystavuje – prvním byl Franz Fiedler, druhý Bob Krčil (zemřel v emigraci) a třetím právě Karel Novák.

 

Vždycky jsem si myslela, že psát o známých či kamarádech je velmi jednoduché. Většinou je to pravda, ale právě v případě Karla Nováka jsem poznala, že výjimka potvrzuje pravidlo.

Karla znám nějakých čtyřicet let. Když mi bylo kolem dvaceti, byl to jeden z mých nejlepších kamarádů. Ale kamarádů v tom opravdovém slova smyslu vždycky připravených podat pomocnou ruku. Pamatuji si, jak mě jednou pomáhal stěhovat. Dostala jsem jednopokojový byt IV. kategorie ve dvorním traktu na náměstí, dvě velké místnosti se sporákem na pevná paliva, bez příslušenství, záchod na pavlači. Natahal se mnou těch mých pár kousků nábytku značky Univerzal (prostějovský výrobce supernábytku, který po sametu spadl do propadliště dějin), společně jsme pověsili pár obrazů, postavili akvárium (Karel byl nadšencem a chovatelem akvarijních ryb a mým poradcem v této oblasti), ale pořád to bylo nějak prázdné a holé. A tak Karel šel a druhý den přinesl v podpaží nádherné dřevěné hodiny s mosazným závažím (našel jsem je na půdě – ucedil mezi zuby) a vlastnoručně je pověsil na zeď. Následující den přinesl ještě klíč k natahování hodinového strojku a jiný kamarád-hodinář uvedl citlivý stroj do chodu. Ty hodiny dlouhá léta odměřovaly můj čas. Odbíjely každou půlhodinu a visí v našem obýváku dodnes... Ale už nejdou...

Ještě dlouhá léta poté, když jsem se vdala a měla rodinu, jsme se vídali. Pamatuji si, jak úplně automaticky stiskl spouš fotoaparátu, když jsem se smála s naším druhorozeným. Jedna z těch momentek se mu zalíbila a požádal o dovolení, jestli ji smí poslat na jakousi soutěž... Pojmenoval ji Rozhovor (viz foto)... Na vítězných postech se neumístila...

Jak šel čas, nějak jsme se sobě ztratili... Karel nebyl rodinný typ a domácnosti se třemi malými dětmi ho nijak nelákaly. Nicméně jsme o sobě věděli.

Píšu to především proto, abych zdůraznila další Karlovu zvláštnost. On je opravdu naturista každým coulem, já jsem to věděla i před těmi čtyřiceti lety – chodil na nudapláže a fotil akty. Moje výchova však byla víceméně prudérní a i když jsme byli velmi dobří kamarádi, nikdy ani náznakem nedal najevo, že bych si mohla stoupnout před jeho objektiv. To bych musela chtít já a v tom byla ta nádherná svoboda, kterou Karel Novák vyznával a zároveň i dával.

A teď bychom se mohli vrátit k výstavě. Nejsem odborník, takže si vypůjčím slova povolaných. Nejprve autor výstavy Roman Franz, který tvrdí, že nezná nikoho jiného, kdo by se u nás naturismu věnoval v takové šíři, jako právě Karel Novák, který tomu navíc přizpůsobil celý svůj život.

„Vše začalo mojí bakalářskou prací na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Psal jsem o naturismu ve fotografii a o postavě Karla Nováka, o jeho díle a přístupu k životu. Samozřejmě jsem chtěl jeho dílo zasadit do nějakého kontextu, s někým porovnat. Tehdy jsem si vzpomněl na fotografa Jocka Sturgese, který je rovněž celoživotním naturistou. Kontaktoval jsem ho a přiložil několik fotografií Karla Nováka. Nadšeně mi vzápětí odpověděl. Karel Novák zase znal Jocka Sturgese z amerických „naturistických“ časopisů, které mu tajně chodily. Jeho fotografie se mu moc líbily. Proto tedy společná výstava.

„Tradice organizovaného naturismu začala v Německu na počátku 20. století. Vzájemná nahota spolu s cvičením na čerstvém vzduchu symbolicky odrážela uvolnění společnosti, zbavování se omezujících postojů nebo taky sešněrovaného oblečení. Idea nudismu se rozšiřovala až po válce. V 60. letech tomu napomohl rozvíjející se cestovní ruch, zahraniční turisté přijíždějící do Německa a Němci, kteří jezdili zase do Chorvatska atd.

Karel Novák nahotu spojuje s životem a souzněním s přírodou. Domácky to vyjadřuje otužováním, cvičením na zahradě, nenošením šatů. Věnuje se studiu živočichů a rostlin. Svůj hluboký kontakt s přírodou deklaruje i záměrným oproštěním se od moderních výdobytků techniky.

A přesto v době, kdy se stírají hranice mezi aktem a erotikou a mezi erotikou a pornem, existuje taková nahota, která v nás vyvolává stud anebo nás uvádí do rozpaků. Paradoxně jsme schopni se dívat na nahá vyretušovaná a ideální těla jež mohou být výsledkem počítačové mechaniky, ale o to víc se nám vzdalují těla přirozená, nedokonalá, v nelichotivých polohách. Prostě těla člověčí. Fotit nahé lidi na veřejných prostorách je okamžitě spojeno s voyeurstvím. V tu chvíli se začíná mluvit o etiketě, tabu a erotice, a v případě nahého nevyvinutého těla dítěte, o pedofilii.

Tyto pojmy mají vnitřní logiku moderní civilizace, protože to byla ona, kdo je zrodil. Aktové snímky, jež nebyly vytvořeny podle vzorců „muzejní nahoty“, zůstávají většinou veřejnosti skryty a do galerií ani muzeí se nedostanou.

Narušit tento stereotyp – o to se pokusila Moravská galerile vystavením snímků Jocka Sturgese a Karla Nováka.“

Pamatuji si, že Karel měl v dobách totality problémy se svou prací, ale nikdy o tom moc nemluvil. Dnes říká, že ani zákony, ani názory lidí se nezměnily.

Jocka i Karla spojuje stejné téma. Téma nahoty jako lidské přirozenosti. Přesto si na takovou nahotu, kterou zobrazují právě tito dva umělci, teprve musíme zvykat. Pro někoho je prostě normální, pro jiného šokující, pro dalšího prostě jen neobvyklá a proč ne?

Kromě toho mají Jock a Karel další společné pole – oba začali s fotografováním naturistů v 60. letech během svých pobytů u moře. Karel jezdil do někdejší NDR, ale fotografoval hlavně na nudistických plážích u nás. Zhatímco Sturgesovy fotografie působí tak trochu „umělým“ dojmem, ty Karlovy jsou „syrové“. Vzbuzují v člověku právě ten dojem „momentky“. Okamžiku zachyceného jen tak letmo hledáčkem fotoaparátu. Možná právě proto jsou jefo fotky autentičtější.“

Karel Novák není člověk, který by si liboval v zájmu médií. Naopak. Ale i tak ho podle mého názoru zamrzelo, že na vernisáži tak prestižní výstavy v Moravské galerii v Brně nebyl nikdo z prostějovských regionálních médií. Prostě jim za to nestál...

Nicméně – díky té výstavě jsme se po několika desítkách let sešli. Já jsem ve věku babičky a Karel je o nějaký ten roček starší. „Neříkej mi dědku,“ vrknul nevrle.

Poslyš, Karle, kdy to bylo jednodušší sehnat ženskou na focení? Když jsi byl mladší nebo teď,“ ptala jsem se. Kouknul na mě, jako by nechápal, o čem mluvím. „Nikdy jsem s tím neměl problém. Prostě přišla a věděla, o co jde.“

Olga Katolická

P.S. Chtěla jsem jen říct, že Karel Novák je člověk, jehož si nesmírně vážím. A jsem hrdá na to, že se mohu počítat k jeho kamarádům. Aspoň doufám, že mohu...

Poslat nový komentář