Psi Páně aneb Sněz ten film

Foto psipane.cz

Další fotky: 

Proč byl film natočen, kdo s myšlenkou přišel?

V roce 2016 řád kazatelů oslavil 800 let od svého založení. To si jistě zaslouží dokument. Takže mi jednou zavolal olomoucký převor Jindřich Poláček, jestli bych s nimi nechtěl točit. Byl jsem tou dobou v Norsku a zrovna v tu chvíli Jindřichova telefonátu jsem za sebou měl několik neúspěšných telefonátů ohledně práce v různých filmových společnostech. A najednou volá Jindřich. Tak jsem to bral i jako znamení, že se mám vykašlat na Norsko a jet zpátky. S Jindřichem jsme točili již předtím, v rámci krátkých videí k Roku zasvěceného života, tak proto se ozval zrovna nám.

Jak vznikal scénář?

Scénář bývá u dokumentu dost záludná věc. Na rozdíl od hraného filmu člověk nikdy nemůže vědět, co natáčecí den opravdu přinese. V každém případě jsme se s dominikány hned na začátku shodli v tom, že nechceme, aby dokument byl o historii řádu. Že to se divák může dozvědět z mnoha jiných zdrojů. Takže jsme vymysleli strukturu, že se v dokumentu budou vyskytovat i hrané pasáže a že se zaměříme na základní křesťanská témata. Ale co bylo pro mě podstatné, aby dokument byl o dominikánech takových, jací opravdu jsou. Muži a ženy z masa a kostí.

Jaká je jeho hlavní myšlenka, jaké poselství chce předat čtenářům?

Hlavním posláním dominikánů je kázat radostnou zvěst, opravdu být mezi lidmi dnešní doby, i kdyby to znamenalo, že se u toho trošku "ušpiní". Takový záměr byl i s dokumentem, aby byl otevřený všem lidem a dokázal mu porozumět i člověk, co s křesťanstvím zatím nepřišel moc do styku. Zaměřili jsme se na tři základní křesťanská témata - křest, eucharistie a zpověď. Pro nevěřícího člověka to jsou často neznámé pojmy, a nebo naopak jsou obaleny mnoha předsudky. Ale i pro, řekněme, praktikující křesťany, tam jsou, věřím, momenty, které by v dokumentu o řeholnících nečekali. O většinu takových momentů se postaral právě otec Jindřich, který do natáčení dal mnoho energie a hlavně sebe. Rád bych mu za to i na tomto místě moc poděkoval.

Co vás při tvorbě na něm překvapilo?

Překvapili mě dominikáni sami. Poprvé jsem se dostal k nějakému řádu opravdu blízko. Můj prvotní postoj k dominikánům byl takový trošku bázlivý, jako by bylo potřeba k dominikánům přistupovat s jakousi opatrností, jakožto k mužům víry, svatým mužům. Když jsem vycítil, že to je to poslední, co by oni chtěli, cítil jsem se mezi nimi opravdu skvěle. Neformálně, ale přesto jaksi opravdově, že jim záleží na tom, kdo a s čím k nim přichází. Ještě lépe to bylo vidět na těch členech štábu, kteří neměli zkušenost s žádným knězem nebo ani s vírou jako takovou. Jak se jejich trošku obraně-ostýchavý postoj rychle rozplynul.

Taky mě překvapilo, jak jsou vztahy mezi bratry, ale i sestrami dominikánkami opravdu podobné těm bratrsko-sesterským vztahům v normální rodině. Což je vlastně podle mě moc pěkná skutečnost.

Kde bude dál možné ho zhlédnout?

Chystáme se s dokumentem, pocítíme-li zájem diváků, objet mnoho měst v rámci České a Slovenské republiky. Zatím můžu říct, z těch projekcí, co již byly, že ty ohlasy jsou dosti emotivní. Buď se film líbí a nebo opravdu nelíbí. Nikoho snad nenechává chladným.

Podtitul filmu je "Sněz ten film". Tak se přijďte do kina zakousnout! Dominikáni tu štěkají už 800 let a stojí to za to! (red)