Až po několika letech v zahraničí jsem ocenil kouzlo české a moravské lidové hudby, říká multiinstrumentalista Radim Zenkl

ilustrační foto

„Americká i česká a moravská hudba ale nakonec moji vlastní tvorbu hodně ovlivnily,“ vysvětluje Zenkl. Se svou doprovodnou kapelou Europick letos zahraje i na festivalu Keltská noc v Plumlově. Slibuje, že nebude chybět ukázka jeho vlastního stylu hry ani jazzem a folkem inspirované písně.

Velkou část života jste prožil v USA. Jak život v Americe ovlivnil vaši hudbu?

Život v Americe mě přivedl k lidové hudbě Čech, Moravy a Slovenska. Sice oklikou, ale přivedl. Před odjezdem do Spojených států amerických jsem se totiž hudbě své rodné země vůbec nevěnoval. A až po několika letech v zahraničí jsem plně pochopil a ocenil to obrovské kouzlo a nádheru naší tradiční muziky, kterou jsem následně začal komponovat i do vlastní tvorby. A život v USA vedl i k vytvoření mého vlastního stylu hry na mandolínu. Také mě američtí muzikanti a jejich styl hry inspirovali k několika dalším hudebním technikám, které jsem vymyslel.

V čem váš vlastní styl hry na mandolínu spočívá?

Vymýšlím různé techniky hry na mandolínu. Jedné z nich se už mezi hudebníky přezdívá Zenklův styl. (smích) V této technice používám dvě trsátka připevněná k prstům. Jedním se hraje melodie technikou tremolo (cyklická změna hlasitosti hraného tónu, pozn. aut.) a druhým se vydrnkává doprovod. Každý prst zkrátka hraje něco jiného. Výsledný efekt je ten, že jedna mandolína zní jako mandolíny dvě. Hra tak působí, jako kdyby hrály dva nástroje současně.

Mandolína ale není zrovna typický nástroj. Co vás k němu přivedlo?

Původně jsem hrál na kytaru. Na tu ale hraje prakticky každý. Když jsem chtěl založit svou první kapelu, nás kytaristů bylo moc. A v kapele samozřejmě zní lépe, když jsou nástroje různé. Tak jsem si vybral mandolínu. Ta mě lákala tím, že byla málo známá, nehrálo na ni moc lidí. Společně s kytarou v kapele také dobře zněla. A protože je kytaře docela podobná, v začátcích jsem mohl použít kytarové techniky a tudíž bylo prvotní hraní jednodušší. Nezačínal jsem od píky. Navíc s mandolínou člověk neustále něco objevuje a učí se stále něco nového, je to komplikovaný nástroj. Díky tomu mě to i víc baví.

Letos zahrajete i na festivalu Keltská noc v Plumlově. Co fanouškům předvedete?

Kromě tradičních irských a skotských skladeb a písní s kapelou Europick zahrajeme i vlastní tvorbu. Ta je velmi často právě v duchu keltské muziky. V závěru ale nezapomeneme ani na inspiraci americkým jazzem nebo českým a moravským folklorem.

Chystáte pro letní koncerty i něco speciálního?

Určitě se v našich vystoupeních objeví i troška irské a skotské galštiny v textech. Speciální bude i použití australského nástroje didgeridoo. To se ale v poslední době začíná tu a tam v keltské hudbě objevovat. Svým zvukem totiž trochu připomíná hru na dudy a přitom není tak komplikované na něj hrát. Také předvedu už zmíněnou vlastní techniku hry na mandolínu. S kapelou se na letní koncerty těšíme. Doufáme, že naše vystoupení přinesou všem radost a inspiraci, které sami z muziky cítíme také. (red)