OBRAZEM: Poprvé se otevřelo prostějovské podzemí

Vydáno: Po, 03/19/2018 - 18:48

Foto ber

Další fotky:

Když se na stránce Moravské vodárenské objevila nabídka prohlídky zatrubněného mlýnského náhonu, neváhala jsem ani okamžik. Spoustu let jsem prožila na bývalém „Dobytčím trhu“, neboli Husově náměstí v Prostějově, a z vyprávění prarodičů si odnesla vzpomínky na dobu, kdy tudy tekl potok. Nu, a pak jsem byla spuštěna do hlubin.

Odklopené víko kanálové vpusti a nad ním trojnožka signalizovaly, že sestup do čtyřmetrové hloubky nebude žádná procházka. Také nebyla. Napřed naši nepočetnou laickou výpravu odborníci nasoukali do vysokých gumáků, postrojů pro slaňování, gumové bundy a dílo završili „blembákem“ s baterkou na čele. Vyslechli jsme si krátké poučení o bezpečnosti a dozvěděli se něco z historie prostějovských podzemních tunelů a chodeb. A pak nás spustili do útrob temnoty.

Původní cihly i podpisy na stěnách

Ve čtyřmetrové hloubce nás čekal 750 metrů dlouhý tmavý tunel, kupodivu čerstvý vzduch a ledová proudící voda. Potok, jehož viditelný konec najdete u Roháčkova mlýna u rybníka v Drozdovicích, totiž teče právě tudy. Pod zem byl potok nasměrován zhruba před sto lety, stejně starý je i tunel. Litý beton a speciální voděvzdorné cihly jsou až na drobné opravy v původním stavu a nutno říct, že tehdejší řemeslníci byli prostě mistři. Soudím, že dnes nemá takhle vypracované omítky leckdo z nás doma v obýváku. Někteří neváhali svá díla i podepsat, a tak na zdi najdete třeba iniciály MJ z 21. února roku 1934. Od průvodců se dozvídáme, že zatrubněný náhon musí procházet dvakrát do roka, aby našli případné závady. Náhon podle nich nikdy nevysychá, a ani vyschnout nesmí. Průtok vody regulují přísná pravidla.

Do kanálů se nikdo nehrne

K našemu překvapení zde potkáme jednoho jediného zástupce říše myšovitých hlodavců. Potkaní dorostenec zděšeně prchá před svitem lampiček vetřelců. Dospělí jedinci se zde podle průvodců vyskytují minimálně. Díky krmení kachen a labutí se soustřeďují u výše zmíněného rybníka v Drozdovicích.

Ani bezdomovce pobyt v kanálech neláká, na to je tady příliš velká zima. V sedmdesátých letech právě zde ale našel na několik týdnů úkryt muž, který se schovával před nástupem do vězení. Nakonec ale zjistil, že suchá cela je přece jen lepší.

„Říká se, že pracujeme v kanálech proto, abychom se mohli dívat holkám pod sukně. Nějak nevím, jak bychom to dokázali,“ usmívá se průvodce a zvedá hlavu do dalšího výstupu.

Chodby vedou pod celým městem

Po zhruba hodince vycházíme ve výpusti za Joštovým náměstím. Opět po žebříku nahoru a pak svlékání a výměna postřehů. Shodujeme se všichni na tom, že to byl jedinečný zážitek a děkujeme za možnost ho prožít. Do náhonu jsme vstoupili jako první ze zhruba dvaceti civilistů. Ještě nikdy totiž nebyl veřejnosti zpřístupněn.

Jen pro zajímavost, z „Husáku“ se kanály dostanete až do zmíněných Drozdovic. Na samotném Husově náměstí vedou další dva tunely, přímo do čističky v Kralickém háji. A když znáte mapu, můžete pod zemí projít celé město. Někam se dokonce dostane i nákladní auto, jinam pouze oko bezpečnostní kamery. (ber)