Sociální péče a sociální služby ve světle nového občanského zákoníku

ilustrační foto

Mou profesní odborností je právo, a proto mohu exaktně posoudit dopad některých legislativních norem na běžný život každého z nás. Nový občanský zákoník, jehož účinnost by měla nastat dnem 1.1.2014, je takovou normou. Představuje kompletní změnu českého soukromého práva, která však ve stávající podobě přinese občanům i podnikatelům velké obtíže. Do oblasti sociálních služeb přináší zmatek, nestabilitu, nejistotu. Konkrétně se jedná o zásadní změny ve sdružovacím právu.

Nový občanský zákoník ukončuje činnost občanských sdružení, přejmenovává je na spolky či ústavy a přináší jim poměrně složité a především ne zcela jasné podmínky pro registraci i vlastní činnost. Občanská společnost není připravena na tak hluboké strukturální změny a mám důvodné obavy, že dojde k zániku desítek až stovek občanských sdružení v podobě místních iniciativ, které dlouhodobě vykonávaly společensky potřebnou a důležitou činnost. Mám na mysli např. nejrůznější organizace sdružující např. osoby s určitým druhem onemocnění, které poskytují neformální poradenskou činnost a pomáhají lidem v mimořádné situaci se s ní co nejlépe vyrovnat. Ohroženy jsou i občanská sdružení, která dlouhodobě a na profesionální úrovni poskytují sociální služby. Osobně jsem u vzniku jednoho takového byl a roky se podílím na jeho vedení. Jeho vznik byl iniciován dlouhodobou potřebou rodin s dítětem se zdravotním postižením, pro které v regionu chyběly tolik potřebné speciální služby sociální, zdravotní i vzdělávací. Proto se sdružili rodiče, odborníci a příznivci, kteří společně založili občanské sdružení, jež poskytuje profesionálně vedené, velmi kvalitní a žádané sociální služby doposud. Co bude s tímto sdružením dál? Do konce letošního roku se může přetransformovat na obecně prospěšnou společnost, od 1.1.2014 může převzít archaický název „ústav“ či založit sociální družstvo. (Mimochodem název „ústav“ v sociálních službách byl zrušen v roce 2007 zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách.) Dnes však sdružení neví, zda budou mít možnost požádat o dotace na poskytování sociálních služeb ze státního rozpočtu, neví, zda jako sociální družstvo budou mít možnost žádat o jakékoliv dotace, směrované do neziskového sektoru, protože doposud chybí návazná norma, kterým je zákon o veřejné prospěšnosti. Obdobně bych mohl hovořit o chybějícím tzv. „opatrovnickém zákoně“, což značně problematizuje použití některých částí nového občanského zákoníku, týkajících se osob s duševním onemocněním.

Občanská sdružení mají své nezastupitelné místo v demokratické společnosti. Spolu s dalšími neziskovými organizacemi zvyšují vliv občanů na dění společnosti, jsou schopny reflektovat, prosazovat a zejména řešit specifické potřeby různých skupin obyvatel. Díky tomu mají své nezastupitelné místo i jako poskytovatelé sociálních služeb – jsou schopny rychle a efektivně reagovat na potřeby uživatelů. Často se tak děje nezávisle na státu, ale ke své činnosti potřebují alespoň stabilní prostředí, jasně vymezené, pregnantně formulované a vzájemně provázané legislativní normy. Bohužel, nový občanský zákoník takovou normou není, a proto bych se velmi rád zasadil o odložení jeho účinnosti do doby, než budou připraveny a schváleny nezbytné navazující normy a prováděcí předpisy. (PR)

Josef Augustin