Richard Benýšek napadl projekt Olympijského sportovního centra. Pro podjatost správního orgánu

Foto ČT1

„Celé je to tedy o tom, že spolek staví centrum a současně jeho dva členové o stavbě rozhodují ve správním řízení a stanovují podmínky či řeší námitky. Je to něco, jako by kapři rozhodovali o tom, jestli rybáři budou vypouštět rybník. Samozřejmě by rozhodli, že ne!,“ říká.

Podle Richarda Benýška se jedná o jasnou podjatost, protože stanovy spolku své členy zavazují k použití všech prostředků směřujících k tomu, aby stavba Olympijského sportovního centra v Prostějově byla postavena. Tak jsou stanovami zavázání Statutární město Prostějov i Olomoucký kraj. Mimo jiné stanovy říkají, že k hlavním činnostem spolku patří hájit zájmy svých členů a za tím účelem mají spolupracovat s orgány státní správy a samosprávy, případně s jinými organizacemi i jednotlivci. 

„Takže kraj a město se zavázaly, že budou spolupracovat sami se sebou pro blaho spolku, jehož jsou členy. Je to směšné, sám mám zkušenost s prostějovským magistrátem jako správním orgánem, kde se rozhodnutí pro moje společnosti táhnou od měsíců až po šílených osm let. Ale najednou je tu stavba centra a magistrát rozhoduje, jak na běžícím páse,“ říká a pro úplnost dodává, že předsedkyní kontrolního výboru spolku (tedy stavebníka) je náměstkyně primátorky Statutárního města Prostějov Ivana Hemerková a předsedou představenstva spolku (tedy stavebníka) je pak sám hejtman Olomouckého kraje Jiří Rozbořil. „Proč by se asi rozhodnutí měla zdržovat, že,“ ptá se.

Richard Benýšek je přesvědčen, že stavba sportovního a kulturního areálu bude mít významný vliv na okolí a měla by se proto posuzovat v širších souvislostech. „Vzhledem k tomu, že moje společnost má nedaleko nemovitost, chtěli jsme se proto stát účastníkem územního řízení s možností věci ovlivnit. To nám bylo v neuvěřitelně krátké lhůtě zamítnuto a navíc obratem bylo vydáno prostějovským magistrátem územní rozhodnutí,“ podivuje se. 

„Když cítím průšvih, většinou se ukazuje, že intuice funguje a že mám pravdu. Podobně jsem se do křížku se státními orgány dostal v případě dotací pro jezdecký areál v Lazcích, a to dávno před tím, než vše vyústilo v kauzu VIDKUN. A ukázalo se, že mám pravdu. V mém rodišti, v Horce nad Moravou, jsem bojoval proti rozšíření zásobníků Kralupolu, kde jsem se odvolával k nadřízenému orgánu, ale stavební povolení bylo vydáno ještě před rozhodnutím o odvolání. Ovšem odvolací orgán následně moji argumentaci pochopil a dal mi za pravdu. A občanům Horky to pomohlo, Kralupol se pak začal chovat úplně jinak a vstřícně. Bohaté zkušenosti mám také s cyklostezkou u Romže, kde jsem dopředu Olomoucký kraj upozorňoval na problémy. A výsledek? Veřejné peníze se ztratily a z cyklostezky zbyly jenom nářky kolařů a starostů. A Olomoucký kraj hraje mrtvého brouka,“ dodává.

Zajímavé podle něj je, že vždycky se všude objevují stejné správní orgány a stejné osoby. „S velkou pompou se něco rozjede, politici se před tím vyfotí, všude prohlásí, že je to jejich zásluha. Moje připomínky shodí ze stolu. Pak se po čase objeví problémy a v řadě případů i policie. Najednou si ti samí lidé přestanou na vše vzpomínat a říkají, že s tím neměli nic společného, že šli vlastně náhodou kolem," směje se a dodává, že bychom už ze sebe neměli nechat dělat ovce. (Zdroj Richard Benýšek)