Úspěšní podnikatelé, matky na mateřské: Přestat pít je tak těžké!

ilustrační foto internet

Příběh první, Marek

„Začal sem pít asi v 16, dnes je mi 44. Doma se nikdy nepilo a asi proto mě to začalo zajímat. Doma jsem ale nepil, jen v hospodě, bavilo mě to prostředí a baví pořád. Bylo to fajn až tak do doby před dvěma roky. Měl jsem prakticky všechno, člověk, kterému všechno vychází, ale není spokojený. Měl jsem slušně prosperující dílnu, dvě děti ve své péči, ocenění z nějakých soutěží v našem oboru. Když o tom dnes uvažuji, věděl jsem, že se táhnu ke dnu, ale bylo mi to fuk. První utekl syn, vrátil se k matce, ale ani to mě nezastavilo. Chlastal sem tak, že jsem nebyl schopen dojít do dílny. Ne den, ne dva, ale týdny. Prostě kómata s totálně dutou hlavou. Nebral jsem zákazníkům telefony a když už sem se dokopal k práci, prachy jsem hned zas propil. Neplatil jsem faktury, nájem... odešla i dcerka. Nastaly dny, kdy jsem měl výčitky svědomí, myslel na sebevraždu, na to, jak jsem si posral život. Co jsem vybudoval, o to jsem přišel. O děti, práci, dílnu, barák. Bydlím u kamaráda, který mi poskytl azyl. Nemám nic, jen chlast. Vím to. Chci s tím něco dělat a už jsem si našel adresu nejlepšího psychiatra ve městě. Než k němu půjdu, budu muset vystřízlivět. Mám v sobě litr vodky....“

Příběh druhý, Adéla

„Včera jsem se rozhodla, že se sebou musím začít něco dělat. Ráno jsem se probrala po prochlastané noci vedle své 5leté dcery. Nic si nepamatuji. Začala jsem pít před 5 lety na mateřské dovolené. Jsem finančně zajištěna, proto nikdy nebyl problém si alkohol koupit. Začalo to večerním posezením s manželem u lahvinky vínka. Nejdřív to byla jedna láhev, postupem času i tři za večer. Když jsme se přestěhovali na vesnici, zvýšil se počet "přátel", se kterými se našla skoro každý den příležitost se opít. Pak jsem si začala alkohol doma schovávat, a když všichni odešli z domu do školy, do práce, tak jsem pila a myslela si, že odpoledne nikdo nic nepozná. Kvůli alkoholu mě několikrát opustil manžel, po včerejším večeru nejspíš nadobro. Zkazila jsem si to sama. Ale děti zůstaly se mnou, s opilou mámou. Tak abych i o ně nepřišla, musím přestat pít. Už teď hned.“

Zdá se vám to nadnesené? Ne, to jsou jen zpovědi lidí, které denně potkáváte. Oni si ale uvědomili, kam až klesli, o co všechno mohou kvůli pití přijít či už přišli. Držme jim pěsti, ať svého démona zkrotí. (ber)