Informace jsou mé hobby, říká Pavel Burša

Informace jsou mé hobby, říká Pavel Burša
Foto ber

 

Můj otec je ekonom. Vždy jsem si vážila jeho úsudku, protože na rozdíl ode mne, která jde do všeho po hlavě, vidí věci z praktické stránky. Nikdy také nelitoval času, aby mi poskytl radu či vysvětlení. A stejně tak na mne působí Pavel Burša, účetní a daňový poradce, jehož příspěvky na internetu jsem znala daleko dříve, než jeho samého.

Co vím, nepocházíte z Prostějova?

Pocházím z vesnice Tvarožná u Brna, tam kde bývají velké oslavy Bitvy tří císařů. Prostějov mě ale provází v každé etapě života. Jako kluk si pamatuji na proslavenou prostějovskou zmrzlinu, na kterou jsme se zastavovali, když jsme jezdili s rodiči do Olomouce. Jako středoškolák studující na agronoma jsem poznával výrobky Agrostroje Prostějov, poté na vysoké škole jsem státnice absolvoval v obleku od OP. V Prostějově jsem absolvoval roční vojenskou prezenční službu u proslulých výsadkářů, a tak vím, jak vypadá i shora. V Prostějově jsem pak potkal i manželku Janu, měl svatbu na výstavní radnici a vychovávám zde krásné dcery Annu a Elišku. Žiji zde již 16 let.

Veřejné dění v Prostějově Vás evidentně nenechává v klidu?

Vztah k veřejnému prostoru si každý vytváří sám. Někdo na něj nadává, někdo na něj rezignuje, já se snažím žít v tom přesvědčení, které dávno deklaroval Masaryk: „Rozčilení není program“. Pokud mne něco štve, když něco potřebuje napravit, tak se prostě pokusím o nápravu. Byl jsem členem Komise Zdravého města a Agendy 21, Komise pro informační technologie, nyní působím ve finančním výboru zastupitelstva. Poznával jsem tedy činnost úřadu i zevnitř a to mi pomáhalo se v řadě věcí více orientovat. Jsem hrdý na to, že jsem pomohl iniciovat řadu kroků, mimo jiné zveřejnění materiálů pro jednání zastupitelstva, zveřejnění přijatých faktur města nebo rozklikávacího rozpočtu, který občanům přibližuje, za co město utrácí i jejich peníze.

V čem  lze podle Vás lze město dále rozvíjet, aby bylo nadále atraktivní pro život?

Určitě každý řekne – více zeleně, více pracovních míst. Já dodám – větším zapojení správy města do komunikace s vlastními občany. Měli bychom pracovat na tom, aby se lidé s městem skutečně sžili a nesnižovali jeho roli jen na to mít kde nakoupit, mít kde pracovat. Proto kladu důraz na to, aby komunikace mezi lidmi, mezi lidmi a městem nebyla odosobněná, ale aby byla přímá, věcná a transparentní.

Určitě ale nežijete jen prací?

Když máte práci i jako koníčka, tak de facto nechodíte do práce, ale za každodenním užitím si života. Jako relax od tabulek, čísel, paragrafů a zákonů sleduji hlavně přírodopisné dokumenty nebo klasické sci-fi. Občas si přečtu něco ze série knížek „Ano, pane ministře“ a spokojeně si říkám, že se věci v chování lidí v této dnešní době až tak zásadně nemění. Co se týká fyzické aktivity - máme s manželkou chatu na Stražisku a tam je také pořád co dělat. Protože moje každodenní trasa z domu do práce vede přes náměstí, rád tudy chodím a jsem spokojený, že si náměstí jakžtakž drží na rozdíl od jiných částí města svého ducha. (ber)

 

Poslat nový komentář