Když odchází historie...

Vydáno: Pá, 12/20/2013 - 14:51

ilustrační foto

V pátek se veřejnost naposledy rozloučila s Adolfem Polákem. Muž, který se velkou měrou zasloužil o znovuobnovení Sokola v našem regionu, zesnul po dlouhé nemoci ve věku 80 let.

Adolfa Poláka jsem znala třicet let. Nebudu psát, kdo byl a co pro mne znamenal, snad jen to, že v dobách ne zrovna lehkých mi podal pomocnou ruku. A nejen mně. Stejně tak na něj nikdy nezapomenou moje dvě děti. Před spoustou let jsme spolu přišli na župu a ony slušně pozdravily Dobrý den. „Tady jste na Sokole, tady jsme všichni bratři a sestry,“ pravil tehdy dvojici vykulených očí. Od té doby ho moje děti zdravily Nazdar bratře. V podání tří a pětiletého cvrčka k šedesátníkovi pohled pro bohy. Stejně tak dlouho mu říkaly náhradní děda.

Adolfa na poslední cestě doprovodili bratři a sestry, celá jeho rodina a desítky přátel. Odešel za zvuku trubek orchestru Glenna Millera, tak, jak to celý život cítil. Hrdý, vstřícný, svérázný muž a Sokol celým srdcem. Poslední Zdar, bratře... (ber)