Cestování s Katkou

Katka se vrací zpět do Marrakeche

ilustrační foto

Včera jsem si koupila nějaké ovoce a pečivo, takže jsem ráno posnídala na pokoji a po půl osmé vyrazila na zastavku MHD Lux. Autobus přijel narvaný školáky. Vmáčkla jsem se do dveří se všemi zavazadly. Školáci naštěstí na další zastávce vystoupili. Autobusem společnosti CTM jsem vyrazila o půl deváté na čtyřhodinovou cestu zpět do Marrakeche. Opět jsem mohla obdivovat krásy krajiny. Nejdříve vesničky s kasbami, pak hory Vysokého Atlasu.

V Marrakechi jsem došla k zastávce autobusu před vlakovým nádražím (CTM má nádraží jen dva bloky odtud), sedla na přijíždějící linku 5 a vysedla u mešity Koutoubie. A pak vyrazila přes Jemaa el Fna k hostelu Waka Waka. Tam mi před dvěma dny recepční řekl, ze není problém se dnes ubytovat.

Katka se vydává do královského města Meknes

ilustrační foto

Původně jsem tento výlet měla naplánovaný až na zítřek, ale nakonec jsem se do Meknesu vydala dnes. Úkolem dne totiž bylo zajet na nádraží společnosti CTM a koupit na zítřek jízdenku na noční bus do Agadiru. Přemýšlela jsem, jak to udělat se zavazadly během celého dne (v hostalu by mi je uložili, ale nádraží je totálně mimo medinu a vracet se pro ně po příjezdu z Meknesu se mi nechtělo). Nakonec jsem se rozhodla přesunout další poznávání Fezu právě na zítřek s tím, že zavazadla zůstanou na hostalu, a jelikož z nádraží CTM jezdí busy i do Meknesu, koupila jsem si rovnou lístek, hodinku popila mátový čaj v nádražní kavárně a o půl jedenácté vyrazila na cestu.

Stejně jako včera, i dnes se počasí vyvedlo. Slunečno, příjemných zhruba 15 stupňů. Snídaně v hostalu, kterou mám v ceně, mě taky příjemně překvapila (čekala jsem klasické toasty s marmeládou nebo lívance a místo toho jsem dostala jakousi marockou placku, kousek piškotu, vejce na tvrdo, mandarinku a čaj jsem si mohla nalévat, jak často jsem chtěla).Po cestě do Meknesu, která trvala hodinu, jsem fotila zelenající se krajinu.

Katka bloudí labyrintem ulic starého Fezu

ilustrační foto

Tak jsem se konečně dočkala a mám za sebou první den v Maroku. Vzhledem k tomu, že jsem vyrážela na letiště v pět ráno, tak jsem se moc nevyspala (a to ani v letadle). A kvůli čaji s mátou, který jsem si neprozřetelně dala odpoledne, se asi ani dnes nevyspím. Toho kofeinu tam ale bylo! Ale byl vynikající. Příště si jej ale dám po ránu.

Na africký kontinent jsem dosedla krátce po poledni místního času (tady je v zimě o hodinu méně než ve Španělsku). Letiště ve Fezu je malé a vypadá nově.

Katka se s průvodcem vydala na výlet po okolí i na večeři

ilustrační foto

V Lonely Planet se zmiňují o místním průvodci Mr. Rajovi, který nabízí různé tour po okolí. Měla jsem v úmyslu se podívat po údolí Kinta, jehož je Ipoh centrem, a tak jsem poprosila recepčního, jestli by se s ním mohl zkontaktovat. Včera jsme spolu hovořili. Cena pro dva by byla 300 RM, pro jednoho 200 RM. Kývla jsem na to a dnes v 11 mě Mr. Raja přijel vyzvednout. Ještě předtím jsem si zašla na místní autobusové nádraží nacházející se kousek od historického vlakového nádraží a koupila si na zítřek jízdenku do Cameron Highlands. Přišla mě na 18,50 RM a vyjíždím v 8 ráno. 

Před jedenáctou pro mě přijel Mr. Raja a vyrazili jsme na výlet. Nejdříve mě zavezl ro parku Gunung Lang, kam místní s oblibou jezdí relaxovat. Lodí jsme přejeli malé jezírko plné ryb a sladkovodních želv do malého parku. Vylezli jsme na dvě vyhlídkové věže a pak se zase vrátili k autu. Mr. Raja nabídl svezení holandskému páru a odvezl nás k čínskému chrámu v jeskyni Perak Tong. Na vrcholku vápencové hory je postaveno několik čínských altánků. Tohoto místa jsem si všimla již včera během jízdy taxíkem z nádraží a teď se mi poštěstilo se sem podívat. Vstupné žádné. Mr.

Katka se přesouvá do Ipoh, ale jen nakrátko

ilustrační foto

Lístek do Ipoh jsem koupila včera, takže dnes jsem v klidu po osmé vyrazila na autobusové nádraží. Nasedla jsem do autobusu s pohodlnými sedačkami a dozvěděla se, že cena jízdenky není pro všechny stejná. Já jsem zaplatila 20 RM a jiní třeba 25 RM. Asi jsem byla pokladní sympatická.

Před odjezdem jsem si povídala s jedním Cinanem z Johor Bahru, který mířil do Ipoh na svatbu své neteře. Cesta zabrala 3 hodiny. Vysazeni jsme byli na autobusovém nádraží někde za městem. MHD sice mělo vyjíždět do centra co půl hodiny, ale když ani za půlhodinu žádné na zastávku nepřijelo, vzdala jsem to čekání a šla využít služby taxikáře. Ceny mají předem stanovené a smlouvat se mu nechtělo. Za půlhodinovou jízdu do centra jsem dala 25 RM. Alespoň, že jsem se dostala rovnou do hotelu. Zamluvila jsem si tři noci v hotelu Abby by the river, který se nachází v centru u mostu přes řeku.

Den mimo Kuala Lumpur: FRIM a Batu Caves

ilustrační foto

Na dnešek jsem měla naplánovanou návštěvu rezervace na výzkum lesa FRIM, která se nachází severně od města. Prakticky ještě v zóně Kuala Lumpur, kam jezdí místní doprava. Po sedmé ráno jsem se dopravila nejdříve na KL Sentral a tam jsem přesedla na linku KMT. Koupila jsem si lístek na stanici Kepong Sentral a odtamtud jsem měla jet taxíkem.Cesta do Kepong trvala jen dvacet minut a stála mě 1,40 RM. Podle Lonely Planet mě mělo taxi přijít zhruba na 5 ringitů. Řidič si ale rekl o 10. Kývla jsem na to. Stejně to není horentní suma, jen 2,5 eura. Dovezl mě před bránu a ubezpečil, že není těžké sehnat taxi nazpátek.

Preventivně jsem se nastříkala repelentem a šla zaplatit vstupné do parku. 5 + 5 (foťák) RM. Jedním z důvodů, proč jsem si vybrala zrovna FRIM, byla možnost canopy. Takže jsem se vydala po silnici hledat, kde to asi bude. Nejdříve jsem zabočila na silnici doleva a došla kamsi, kde to moc nevypadalo, že by tam mohlo být informační centrum. Tak jsem se vrátila a zabočila doprava. Tam taky ne. Trochu mě to zklamalo, protože to vůbec nevypadalo na panenský les. Všude asfaltka.

Den v ulicich KL: Petronas Twin Towers, Kampong Bharu, Jadi Batek Galery

ilustrační foto

Na dnešek jsem se těšila, hlavně kvůli tomu, že mě čekala návštěva symbolu města a snad i celé Malajsie - Petronas Twin Towers. Věže byly otevřeny v roce 1998 a v té době byly svou výškou 452 metrů nejvyšší budovou světa. Brzy je ale překonaly jiné stavby a dnes jsou na pátém místě.

Jelikož je počet vstupenek na vyhlídku omezený (lze si je zabookovat i online), je dobře se dostavit ještě před otevřením atrakce a vystát si frontu na lístky. Lístky se začínají prodávat v 8:30 a první prohlídka je v 9 hodin. Otevřeno je od úterý do neděle od 9 do 21 hodin. Prohlídka trvá 45 minut a je to vše přesně řízeno.

Katka na pět dní zakotvila v Kuala Lumpur

ilustrační foto

V neděli jsem si přes Payung Guest House koupila lístek na autobus do Kuala Lumpur a měl mi být doručen do včerejšího večera. Jenže nebyl. Neměla jsem ale mít strach, prý mi jej před odjezdem strčí pod dveře mé chatky. O. K. Tak jsem ráno vstala a jízdenka zatím nikde. Po osmé jsem se šla nasnídat do plážového baru, kde jsem se rozloučila se Zairzalem, který tam právě byl. Také litoval toho, že jsem neměla lepší podmínky na surfování. Včera navečer jsem si od něj ještě půjčila prkno za 10 RM a šla se trochu bavit na skoro neexistujících vlnách.  

Když jsem se vrátila ze snídaně, jízdenka pod dveřmi byla! Odjezd byl v devět, tak jsem se přesunula k silnici na zastávku a čekala, až autobus přijede. Čekala mě dlouhá cesta, která naštěstí uběhla rychle.

Katčin relax v Cheratingu

ilustrační foto

Bohužel jsem do Cheratingu přijela v době, kdy se surfařská sezona ještě pořádně nerozjela. Nebo lépe řečeno, tento týden nejsou vlny. Stabilnější situace nastane až v prosinci. Teoreticky ale bylo možné, že se nějaké menší vlny dnes naskytnou. V noci pršelo, ale ráno opět svítilo slunce. Naštěstí to tu s těmi monzumovými dešti není tak otravné. Prošla jsem se po vesnici a omrkla pláž, kde to moře bylo až žalostně klidné. Oproti včerejšku na pláži nebyl nikdo. Přece jen v Cheratingu tráví víkendy Malajci z okolí. Včera byla pláž již o půl deváté plná.

Chvíli jsem si lebedila na terase své chatky a po desáté se opět vydala na hlavní ulici do Limbong Art vyzkoušet udělat si vlastní batik.Batik je způsob malování na látku pomocí vosku a barviva. Velmi časté jsou motivy květin, ale i jiné ornamenty. Pokud chcete typický suvenýr z Malajsie, tak je to právě batik.

Katčiny postřehy a pravdy ze Singapuru

ilustrační foto

V dnešním díle Katka tak trochu zhodnotí Singapur očima mladé cestovatelky.

* Úřední jazyk: úřední jazyky jsou čtyři - angličtina, čínština, malajština a tamilština. Většina nápisů v metru je uvedena ve všech jazycích, jinak převažuje angličtina a v čínské čtvrti čínština, která je na druhém místě v důležitosti.

* Voda: oficiálně pitná z kohoutku. V obchodech prodávají balenou docela draho. Na hostelu naštěstí mají mašinku na teplou a studenou vodu, tak každý den čepuju.