Foto ber
Je mu dvaadvacet let, je muzikant, spisovatel, básník, skladatel, imitátor. Ve volném čase rád jezdí na kole, čte všechno, co mu přijde pod ruku. Žije sám v útulné garsonce na jednom z prostějovských skorosídlišť. Říkáte si, no co, takových je. Jenže Pavel Vlček je od narození prakticky nevidomý. Útlý kluk s bílou hůlkou si pro mě přišel až k výtahu. Jízdu zvládl bravurně, stejně bravurně došel ke svému bytu. Nabídl mi kávu a začali jsme si povídat .
Můžeš mi trochu popsat svou životní cestu? Jak jsi se sem vůbec dostal?
Narodil jsem se v roce 1993 a po předčasném porodu jsem byl umístěn do inkubačního zařízení, kde došlo k poškození mého zraku a to tak, že jsem prakticky nevidomý. Vystudoval jsem základní školu prof. Vejdovského a jelikož mě bavila hudba, byl jsem přijat na konzervatoř J. Deyla v Praze. Tu jsem ze zdravotních důvodů nemohl dokončit, bohužel rok před maturitou. Nějaký čas jsem byl zaměstnán ve firmě, zabývající se IT, nicméně mojí pravou náplní je práce se zvukem.
