ilustrační foto
Před časem jsem vezla svou letitou příbuznou k lékaři. Protože velmi špatně chodí a parkoviště bylo příliš daleko, odstavila jsem vůz na jediném možném místě, přímo naproti ordinace. Značku zákaz stání jsem viděla, ale říkala jsem si, že výstražné blikačky budou ty dvě tři minutky stačit. Omyl. Když jsem vyšla z ordinace, na předním kole mého auta právě zacvakla botička. Městský strážník byl nekompromisní, na moje vysvětlování, že tady opravdu stojím jen chvíli, protože jinak bych k lékaři seniorku musela dokutálet, odpověděl pouze slovem Nezájem. Moje chyba, vyplázla jsem pětistovku za odstranění technického prostředku a další tři stovky jako pokutu.
Včera jsem jela do Olomouce, kam jsem vezla dva stejně letité příbuzné na návštěvu. Hlava jinde, a tak se stalo, že jsem byla u autobusového nádraží odmávnuta ke krajnici. Policista mi vysvětlil, že jsem překročila rychlost, a to docela dost. Úplně jsem totiž přehlédla padesátku. Nicméně si vzal moje doklady, zeptal se, kdy jsem dostala nějakou pokutu a odkráčel si informace ověřit. Po chvíli se vrátil a pravil, jestli jsem ochotna zaplatit. Samozřejmě, přepočítávala jsem v duchu hotovost. "Tak mi dejte stovku a bude to dobrý," usmál se.
