Milada Sokolová: Má jedinou chybu. Žehlit ho už asi nenaučím

Milada Sokolová: Má jedinou chybu. Žehlit ho už asi nenaučím
ilustrační foto

 

Petra Sokola znám lépe, než kdokoli jiný. Mohu to tvrdit s čistým svědomím, jsem přece jeho manželka. Je spolehlivý a podá-li někomu ruku, pak jeho slovo platí.

Poznala jsem ho jako matka dvou malých dětí – Kristianovi bylo necelých devět let a Julinka ještě neměla rok. Tehdy jsem s nimi žila v bytě, na který jsem si vzala hypotéku, provozovala jsem malý bar, pracovala jako asistentka ředitele v oblasti finančnictví a k tomu ještě studovala. Každá máma mi dá určitě za pravdu, že starat se sama o dvě děti, není maličkost.

Petr je od prvopočátku bral, jako by byly jeho vlastní. Nikdy jsem nezaznamenala v jeho chování k dětem nějaký rozdíl a věřte, že to mohu posoudit – máme přece společně dvouleléto syna Joachima.

Vždy jsem se na Petra mohla spolehnout. Umí držet slovo a co je neobvyklé (a mnohdy těžké i pro mě), umí se omluvit, když udělá chybu. I dětem. Umí ustoupit.

Je nesmírně ohleduplný. Již po dvouměsíčním vztahu mi nechal udělat kartu ke svému účtu, prý – kdybys cokoli potřebovala... A je to tak dodnes – u nás neexistuje jev dnes tak moderní – rozdělené peníze. Nedělíme nic na moje a tvoje.

Líbí se mi, jak hezky se Petr chová ke své mamince, jak se o ni stará. Věřím, že to je jedna z věcí, kterou po něm naše děti převezmou, až budou dospělé a budou mít své vlastní rodiny.

Petr umí i doma přiložit ruku k dílu, nikdy to nebral tak, že domácnost je ženská záležitost. Prostě, mám manžela, na kterého se mohu vždy splolehnout. Důvěřuji mu, kryje mi záda, je tolerantní, schopný postarat se v mé nepřítomnosti o celou domácnost. A to jsme my dva příkladem úsloví, že protiklady se přitahují – zatím co já jsem hyperaktivní, Petr je povětšinou kliďas. Je prostě přesně takový, jaký by měl být dobrý a schopný politik.

Má jedinou chybičku. Žehlit ho už asi nikdy nenaučím. Milada Sokolová

(red)