Češi si svého prezidenta poprvé zvolí sami, v zahraničí však přímá volba tradici má

Češi si svého prezidenta poprvé zvolí sami, v zahraničí však přímá volba tradici má
ilustrační foto (www.sme.sk)

Již v pátek se otevřou volební místnosti a Češi si poprvé v novodobé historii zvolí svého prezidenta přímo. Naváží tím na zkušenosti řady zahraničních států.

Přesto je však tato volba v českých zemích minimálně netradiční. Prezident se volil nepřímo jak za První republiky, tak i v době komunistické totality. Zvláště první případ je pozoruhodný s ohledem na časté zmínky prvorepublikového Československa jako ostrůvku demokracie, i osobu Tomáše Garrigue Masaryka, který byl tímto způsobem třikrát zvolen a nikdo jej za to nezpochybňoval jako méně demokratického.

Volby v době První republiky

Prvorepublikový prezident se volil na sedm let na společné schůzi obou komor Parlamentu třípětinovou většinou přítomných. Poprvé k výběru prezidenta došlo v roce 1920, kdy byl v prvním kole zvolen Masaryk. Situace se opakovala i v roce 1927, kdy byl v nejtěsnější volbě v historii vybrán opět Masaryk, naopak při své třetí účasti na volbě hlavy státu Masaryk drtivě porazil Klementa Gottwalda (v roce 1934). O rok později však ze zdravotních důvodů abdikoval.

Druhým československým prezidentem se proti kandidátovi pravice stal v roce 1935 Edvard Beneš, který hradní post získal i díky přímé či nepřímé podpoře komunistů a henleinovců. Prezidentem však byl pouze tři roky, poté nastalo období druhé republiky a v další volbě prezidenta byl do funkce dosazen Emil Hácha (opět nepřímo). Další hlava státu se pak vybírala až po konci války, kdy byl jednomyslně Národním shromážděním zvolen Edvard Beneš. 

Komunističtí prezidenti

Po nastolení komunistické diktatury byl prezident vybírán nadále nepřímo, třípětinovou většinou zákonodárců, tentokrát navíc až do roku 1968 aklamačně (veřejně). Prezidentem na sedmileté období byl až v letech 1957-1964 Antonín Novotný, dva jeho předchůdci Klement Gottwald a Antonín Zápotocký ve funkci zemřeli. Od roku 1964 pak byl prezident na základě nové ústavy z roku 1960 volen na pět let, opět nepřímo, a kuriozitou je, že mu k zisku funkce stačil věk pouhých 21 let (do té doby 35 let, nyní 40). K částečnému uvolnění došlo v roce 1968, kdy byla hlava státu vybírána poprvé od roku 1948 tajně, a možná i proto nedostal, v jediném případě v době vlády komunistů, kandidát všechny hlasy. Z 288 poslanců se 6 zdrželo a 282 hlasovalo pro Ludvíka Svobodu. Tajná volba pokračovala až do převratu v roce 1989 a kandidáti v nich vždy dostali jednomyslnou podporu. Od roku 1975 byl po Svobodovi (zvolen opětovně v roce 1973) prezidentem třikrát po sobě Gustav Husák (zvolen v letech 1975, 1980 a 1985).

První prezident svobodné Československé republiky byl v roce 1989 zvolen Václav Havel. Ani on však neprošel lidovým hlasováním a prezidentský úřad získal po zisku absolutní podpory (aklamací) v tehdejším Federálním shromáždění. Havel si svoje zvolení parlamentem zopakoval i v tajném hlasování v roce 1990, avšak pouze na dva roky. Právě v roce 1992 však spolu s dalšími kandidáty neprošel.

Potvrzený mandát tak Havel získal až při první volbě samostatné české Poslanecké sněmovny, v níž v lednu 1993 získal 109 hlasů z 200. Prezident se volil podle nových pravidel, když musel získat absolutní většinu hlasů jako ve Sněmovně, tak v Senátu (do roku 1996 pouze ve Sněmovně), pokud se mu to nepovedlo, stačila mu ve druhém kole prostá většina v obou komorách. A pokud nebyl zvolen ani ve třetím kolem prostým součtem většiny hlasů všech zákonodárců, konala se nová volba. Další pětileté funkční období získal Havel v roce 1998 na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu, avšak až ve druhém kole. Jelikož Havel nemohl na rozdíl od Masaryka svůj mandát podruhé obhajovat, museli zákonodárci vybrat v roce 2003 nového prezidenta. V nejdelším pokusu v historii byl až na třetí pokus a až ve třetím kole zvolen Václav Klaus, svůj mandát následně obhájil i v roce 2008.

Přímá volba ve světě

Přestože tedy Československo a Česká republika nezná tradici přímé volby, a letos si tak lidé budou prezidenta poprvé vybírat sami, v Evropě existuje dvacet republikánských zemí, ve kterých je prezident volen přímo občany. Tradičně je takto vybírán francouzský prezident, a to ve dvoukolové volbě s nutností zisku absolutní většiny hlasů, stejně jako hlava státu ve Finsku, Rusku, Litvě, Polsku, Ukrajině, Portugalsku, Rakousku, Rumunsku, Slovensku či Slovinsku. Ve většině těchto zemí je však přímá volba doprovázena zvýšenými prezidentskými pravomocemi, a jde tak de facto o poloprezidentské systémy (Česká republika je parlamentní republikou, pravomoci prezidenta navíc při zavedení přímé volby nezvýšila). Zajímavostí je pak například volba v Litvě, jejíž platnost je podmíněna minimální účastí většiny oprávněných voličů. Lidovým hlasováním se prezident volí tradičně také ve většině zemí Latinské Ameriky a asi nejznámějším přímo voleným prezidentem je ten americký, kterého však musí schválit sbor volitelů. Nepřímo je v Evropě naopak vybírán prezident ve Švýcarsku, Itálii, Řecku, Německu, Maďarsku, Maltě, Bosně a Hercegovině, Lotyšsku a Estonsku.

(zkl)

Poslat nový komentář