M.Macek: O pravomocích prezidenta i rozdělení společnosti

ilustrační foto

Podivuhodné tvrzení jsem si přečetl ve včerejším článku Ondřeje Neffa v Lidovkách:

(Zeman) „V předvolebních debatách vykládal, jak bude řečnit v parlamentu a mistrovat vládu na jejích schůzích. On se vysloveně těší, že bude dělat něco, co prezidentovi podle ústavy nepřísluší.“

Tak nevím, doposud jsem žil v přesvědčení, že prezident může promlouvat v parlamentu, kdy chce a zrovna tak se účastnit zasedání vlády a nemlčet na nich. Že to Havel s Klausem téměř nedělali, je druhá věc…

Okopávání kotníků, jak jsem předpověděl, začíná…

V bydlišti Miloše Zemana na Vysočině nějací demokraté posprejovali plotovou zeď domu, vedle něhož bydlí, což majitele této restituované a opravené nemovitosti pochopitelně zrovna nepotěšilo, neboť mu ji stát vrátil v podobě ruiny a hodně se na ní nadřel. Kupodivu jsem nezaznamenal, že by kavalíry na straně protikandidáta napadlo uhradit mu z dobrovolné sbírky náklady na opravu…

Publicista Miloš Čermák uhodil hřebík na hlavičku:

Zeman a Schwarzenberg nerozdělili společnost uměle, ale volba mezi nimi ukázala, jak je hluboce a silně rozdělena doopravdy.

Čtenář glos K. P. mi napsal:

Jsem pravicový volič. Přesto jsem se již dlouho před volbami rozhodl, že budu volit za prezidenta socialistu Zemana. Ne proto, že s ním souhlasím. Ale vím, co od něj čekat. V dobrém i špatném. Není totiž marketingovým produktem á la Kníže, kdy špatné se o něm nedozvíme a o tom dobrém nevíte, jestli to je vlastně pravda.

Ale co jsem si teď s jistým odstupem uvědomil je, s jakou lehkostí Zeman všechny ostatní doslova převálcoval. Že je sice asi nejméně významný z velké trojice Havel, Klaus, Zeman, ale na současné "hvězdy" to naprosto stačí. A jak proklínaná 90. léta byla plná politiků s názorem vlastním a promyšleným, ne tím, na který ony současné volební a jiné štáby zapomněly nebo naopak nezapomněly připravit. A jak by bylo dobré, kdyby se vrátila a vystavila těm současným zrcadlo. A že to bude možná jedna z pozitivních věcí, pro kterou bylo jeho zvolení prezidentem velmi žádoucí.

A uvědomil jsem si ještě jednu věc. Jak je současná Česká republika (a vlastně i Evropa) připravená na diktátora. Stačí totiž relativně sečtělý populista s poměrně konzistentním názorem (a to libovolným), s empatií vůči davu a trochou pohotovosti v médiích a současnou politickou garnituru doslova vymaže v jedněch či dvou volbách. Smutný to pohled...

Přítel Z.Š. připomenul:

„Počet 13.000 dobíjecích stanic navrhla ve čtvrtek pro Česko Evropská komise jako minimální kvótu; iniciativa je součástí širší strategie na podporu čistých paliv.“

Ministerstvo průmyslu a obchodu na to reagovalo tak, že by si představovalo ten počet tak nějak nižší. Tedy nikoliv, že je to pitomost tohle přikazovat. Komise se asi vůbec nekoukala na to, zda v ČR vůbec existuje trh s elektromobily a chce jej tímto asi nějak „nastartovat“, či vnutit. Tak to ostatně dělá skoro se vším.

Můj dovětek: Bude velmi zajímavé sledovat, zda tomu media budou věnovat více pozornosti, než zakopávání či potácení Miloše Zemana…

Čtenář glos L. K. mi napsal:

K citaci názoru čtenáře M.W. a dalších:

Plně souhlasím a dodávám, že jsem o důvodech omezenosti (nejen) našeho národa mnohokrát přemýšlel a diskutoval s přáteli. Tato potřeba nechat se řídit a nemít žádnou zodpovědnost je dle mého nástrojem organismu - parazitu zvaného stát. Díky tomu pak může snáze páchat zločiny již mnohokrát popsané. Za hlavní cestu k tomuto stavu považuji nastavenou úroveň školství. Odměny za práci učitele na všech úrovních jsou tak mizerné, že není možné chtít všeobecně vysokou kvalitu vzdělánosti národa, která povede mimo jiné k větší samostatnosti a ochotě vzít na sebe zodpovědnost. Těch pár mohykánů, kteří svou kvalitou několikanásobně převyšují výši odměn a přesto zůstávají v řadách učitelů, situaci pochopitelně nezachrání. Byť si zaslouží velké uznání. Vždyť by stačilo zdvojnásobit platy učitelů a jsem přesvědčen, že by si mohly školy učitele vybírat ze zástupu zájemců o toto zaměstnání. A ne brát každého, kdo (obrazně) zaklepe na dveře ředitelny. Takto žáky a studenty vychovávají učitelé, kteří mají problém vůbec zvládnout učenou látku samotnou, natož pak svěřencům otevřít oči. O rodičích, kteří jsou v tomto ohledu obecně taky žalostní, ani nemluvě. Stačí se podívat na statistiky nejsledovanějších TV pořadů, nejprodávanějších tiskovin atd.

Při rychlém prostudování výdajů státního rozpočtu, viz. http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/TABULKY_c_-_1-9_Navrhy_prijmu_a_vyd... vidím, že výdaje na platy učitelů (mimochodem slabá polovina rozpočtu MŠMT) jsou řádově stejné jako úroky státního dluhu nebo 1/10 výdajů ministerstva práce a sociálních věcí. Nevěřím, že by se v rozpočtu nenašlo pár desítek miliard na zvýšení těchto platů.

Dle mého klíčem k úspěchu je nalákat do školství kvalitní učitele, bez pořádné nabídky to ale nepůjde. A pak čekat minimálně deset, spíš ale dvacet let, než se kvalita myšlení národa pohne víc nahoru od úrovně žumpa.

Jenomže nabídku tvoří stát .... A jsme zase na začátku.

Převzato z viditelny-macek.cz, 29. ledna 2013