Pěkně prosím, dnes jsem už kakala...

Pěkně prosím, dnes jsem už kakala...
ilustrační foto

I na stránkách PvNovinek se objevily příběhy, které nestaví naše zdravotnictví do zvlášť dobrého světla. Osobně jsem do této chvíle nemohla srovnávat situaci v prostějovské nemocnici s jinými zařízeními, nyní mohu. Týden jsem ležela na neurologickém oddělení a mám několik poznatků...

 

Neurologické oddělení je nepochybně jedním z nejproblematičtějších, alespoň co se týká nároků na práci personálu. Značná část pacientů je nepohyblivá, nemohoucí... Nese to s sebou jednu věc - i poměrně fit pacient tu automaticky ztrácí podstatnou část lidské důstojnosti. Protože staří lidé jsou většinou nedoslýchaví, intimní otázky typu – paní Katolická, už jste dnes kakala – se křičí z chodby do pokoje... Ale nemyslete, já jsem zase byla podrobně informovaná o potížích s prostatou starého pána z vedlejšího pokoje a úporné zácpě paní v pokoji napravo. A přitom by stačilo málo – zajít k posteli a diskrétně se zeptat šeptem...

Aby nedošlo k omylu, nemohu a nechci kritizovat nikoho z personálu. Sestřičky byly příjemné, sanitáři rovněž, někteří až příliš. Mladík, který v neděli před sedmou ráno vtrhne do pokoje a v legraci hartusí – vstávat a umýt se, všechny tři – nebo při otírání stolku mi jako otře i brýle na očích - je sice milý (až servilní), ale já si okamžitě připadala jako chovanec ústavu pro mentálně postižené...

Jsem přesvědčená o tom, že zdravotnický i pomocný personál oddělení dělá co může, jenže problém je v systému a organizaci práce. Dokonce jsem slyšela názor, že problémy na neurologických odděleních jsou všude stejné a že je třeba změna systémová. Tím se budou muset zabývat odborníci. Já si jeden malý problém vyřešila po svém.

Pacientům určité části pokojů patřila dámská a pánská koupelna. Na té dámské byla sprcha, záchod a dvě umyvadla. V zásobníku u nich byly papírové ručníky pouze první den mého pobytu v nemocnici, pak je už nikdo nedoplnil, s vlastním toaletním papírem jsem naštěstí počítala. Pár kroků od pokoje byly dveře na spojovací chodbu, za nimi automat na kávu a toalety pro ambulantní pacienty. Zcela náhodou jsem zjistila, že na nich je nejen plný zásobník papírových ručníků, ale i pravidelně doplňovaná role toaletního papíru. Urazilo mě to. Já jsem za den v nemocnici zaplatila stovku, ambulantní pacienti nikoli, a tak jsem chodila na jejich záchod. Jen přes den, v noci byly dveře na chodbu zamčené...

Pochybnosti o efektivnosti a účinnosti systému vzbuzují i poplatky. Před měsícem jsem se v blogu na těchto stránkách zmínila o tom, že se stokorunovým poplatkem na klinice nukleární medicíny nemám problém – jedla jsem, užívala jejich zařízení... To platí i o neurologickém oddělení zdejší nemocnice (mimochodem, když je řeč o stravě, nevím, co jedí lidé, kteří zdejší krmi označují za blaf, podle mého názoru docela slušný standard), ale...

Moje zdravotní anabáze začala návštěvou praktického lékaře a třicetikorunovým poplatkem. Všechna čest, můj lékař Jaroslav Chytil určil správnou diagnózu – obrnu lícního nervu - ještě dřív, než se nemoc viditelně projevila. To neurolog to měl po zhruba devětatřiceti hodinách trochu snazší, postižení levé strany obličeje bylo už jasně viditelné. I v jeho ordinaci jsem zaplatila 30 korun. V nemocnici to byla stovka na den, magnetickou rezonanci za mě zaplatila pojišťovna, ale speciální traumatologickou jehlu pro odebrání vzorku mozkomíšního moku (ošetřující lékař se rozhodl pro lumbální punkci) jsem si musela koupit. Stála 350 korun a doběhl mi pro ni do lékárny sanitář a ještě mi ochotně půjčil desetikorunu, protože jsem včetně drobných u sebe měla jen 340 Kč. Při propouštění mě poslali na rehabilitační oddělení, abych se objednala u fyzioterapeutky. Přišla jsem do kartotéky oddělení a hádejte co? Další třicetikorunový poplatek!

Lidově řečeno – ruply mi nervy a na chodbě jsem se rozbrečela. Manžel tomu říkal hysterie a vytkl mi, že to bylo zbytečné. Asi ano, ale v té chvíli mě pár dní nemoci stálo bez receptů tisícovku, třicetikorunový poplatek jsem zaplatila třikrát, vypadala jako mladší Quasimodova sestra a hlava mi třeštila skoro stejně, jako když jsem do nemocnice přišla...

Dalších skoro tisíc korun jsem dala za léky a vitamíny skupiny B. Ale naštěstí dnes už je mi přece jen líp...

Olga Katolická

Komentáře

Přesně tak. Článek paní Katolické je neobjektivní až zavádějící...Mrzí mě, že v médiích u nás už to tak už prostě funguje - otiskne se cokoliv a nikdo nezkoumá zda není napsán blud či nepravda!!!

I já jsem navštívila neurologické oddělení za účelem diagnostické lumbální punkce. Absolvovala jsem velmi nepříjemné, leč velmi důležité a  pro určení diagnozy nezbytné vyšetření.

V nemocnici jsem byla ošetřujícím lékařem informována o nadstandartní variantě, kterou současné zdravotnictví nabízí a tou je koupě atraumatické jehly, která je nutná pro odebrání mozkomíšního moku. Díky ní  je punkce méně bolestivá a HLAVNĚ nejsem nucena po zákroku ležet 24 hodin na lůžku. Okamžitě jsem souhlasila s touto nadstandartní variantou. Vědoma si hrazené varianty-která je daleko méně komfortní a méně pohodlná a prodloužila by mou hospitalizaci.

 

Nepište příště paní Katolická bludy-že jste byla NUCENA!!!! Nikdo Vás nenutil. To vy jste souhlasila s touto variantou a důkazem je tomu určitě i podepsaný souhlas vaší rukou. Ten jsem totiž podepisovala  i já a každý jiný pacient, který musí tento dokument před výkonem podepsat. Bez něj vám totiž žádný lékař tento zákrok neprovede.

S pozdravem Dana F

 

Dobrý den.

Alespoň si paní udělala jasno v téhle předvolební kampani.

Alena

Máte pravdu - proto mluvím o speciální jehle. Tu jsem si koupit musela, protože zůstat 24 hodin na lůžku a nechat se obsluhovat včetně používání mísy bylo pro mě nepřijatelné.  Nechtěla jsem tuto věc dál rozebírat, neboť se jaksi nezadařilo - první den se lékařkám mozkomíšní mok vůbec nepodařilo odebrat, druhý den až napotřetí.  Místo slíbených dvou hodin v klidu na lůžku jsem nakonec ležela pět hodin, ale prosím, nepovažujte to za kritiku. Příčin, proč se to nedařilo,  mohlo být víc a já je nedokážu jako laik posoudit. Kritika nebyla smyslem tohoto článku. Jak je uvedeno, měl zprostředkovat pár postřehů, možná něhoho přinutit k zamyšlení. Hezký den, Olga Katolická

Dobrý den,

ráda bych upozornila na jednu mylnou informaci - a to, že traumatologickou jehlu jste si kupovat nemusela!! Lumbální punkce se provádí zcela zdarma a bez dokupování základních pomůcek. Ano, ZÁKLADNÍCH - Vy jste si připlatila za speciální tenkou jehlu, se kterou je tento zákrok méně nepříjemný a méně bolestivý, a není nutné po něm setrvat 24 hodin na lůžku v horizontální poloze.

Netvrdím, že je to v pořádku, abychom si dopláceli na jehlu díky kreré budeme trpět méně, ale špatné informace v médiích typu: „musela jsem si zaplatit ...“ - když nemusela, mi taky vadí.

Prodělala jsem lumbální punkci 2x během tří dnů a to s pomocí obou jehel a rozdíl je opravdu značný.

Přeji hodně sil a pevné zdraví,

Eva

Poslat nový komentář