Jsem prostějovský rodák s maďarskou krví, tvrdí Julius Juhász

Jsem prostějovský rodák s maďarskou krví, tvrdí Julius Juhász
ilustrační foto

Julia Juhásze můžete v Prostějově potkat každý den. Vysoký muž, razící si cestu městem v sedle nepostradatelného bicyklu, je sice podle rodokmenu napůl Maďar, ve skutečnosti je ale nefalšovaný patriot. Prostějov je pro něj městem, kde se narodil, kde žije celý život, ve kterém zná kdejakou uličku. Vidí jeho krásu i to, co městu chybí.

Říkal jste, že jste napůl Maďar. Upřímně, zrovna na tuhle národnost nevypadáte...

Můj otec byl Maďar z jižního Slovenska, maminka je zase nefalšovaná Prostějovačka. Po otci jsem zdědil to, co není vidět navenek, ale o to víc je to zásadní. Horkou krev, která se někdy projeví velmi výbušnou formou. Jinak otec přišel na Moravu v patnácti letech a oženil se tady. Maďarsko a hlavně Budapešť miluji, často jsme tam jezdili k rodině a pokud můžeme, jezdíme na Slovensko a do Maďarska i teď. Neumím bohužel maďarsky, což mě s přibývajícím věkem dost mrzí.

V Prostějově tedy žijete a pracujete od narození a znáte ho víc než dobře...

Z města jsem byl pryč pouze v době, kdy jsem v Brně studoval slévárenství na vysoké škole. Pak jsem se vrátil zpět a nastoupil do slévárny, kde s menší přestávkou pracuji od roku 1988 dodnes. Město mám prochozené a proježděné skutečně do poslední uličky. Znám nejen ty uličky, ale i spoustu lidí, kteří v nich žijí. Stále častěji si uvědomuji, kolik toho ještě město potřebuje, aby vypadalo tak, jak si zaslouží. Bohužel, jsem detailista, to se na tom „pozorování“ hodně podepisuje.

Detailista v jakém slova smyslu?

To se datuje z doby mého dětství. Když jsem chodil na základní školu na Husovo náměstí, šli jsme jednou s partou kluků a některý z nás zahodil nějaký papír od bonbonů. Přišel za námi starý pán, který zametal ulici a dost důrazně řekl, abychom ho zvedli. Že zem plná odpadků je „vizitkou“ našeho města. Zůstalo mi to v podvědomí dodnes. Od té doby se dívám kolem a jsem naštvaný. Kultura začíná třeba v tom, že město není plné nedopalků, papírků, žvýkaček a psích výkalů. To bohužel Prostějov je.

Na druhou stranu, jako cyklista jste zcela jistě spokojen...

Síť cyklostezek ve městě je poměrně slušná, ale někde je jejich propojení velmi nelogické a také „přejezdy“ přes silnice jsou velmi nekvalitní. Pak mi občas nezbude, než jet po chodníku, jinudy to prostě nejde. Ale jsem ohleduplný cyklista, nestalo se mi, že bych měl kolizi třeba s chodcem.

Myslíte, že by se tenhle stav dal napravit?

Jistě, hlavně by se měl změnit přístup městských strážníků. Měli by se zaměřit i na kontrolu pořádku třeba těch chovatelů psů, kteří po svém čtyřnohém svěřenci neuklízí. Máme propracovaný kamerový systém – pokud dokážou ke špatně zaparkovanému vozu dojet za dvě minuty, zcela jistě by jim nedělalo problém dopadnout i takového chovatele. Ale to berte jako příklad. Prostě by to mělo být tak, aby strážníci byli v ulicích a dávali pozor na veřejný pořádek. Měření rychlosti a podobné akce by měli ponechat státní policii. Od toho je.

Prostějov je evidentně městem vašeho srdce...

To je. Mám jej rád, záleží mi na něm a nikdy bych z něj neodešel. Je to i přístup mé rodiny, prostě sem patříme. A proto bychom chtěli, abychom na naše město mohli být pyšní ve všech ohledech.  (ber)

Poslat nový komentář