Pracují, aby se nezbláznili

ilustrační foto

Osoby s duševním onemocněním se potýkají s řadou problémů. Nemoc postihuje zdravotní, pracovní a vztahovou oblast každého z nich. Své o tom ví devětatřicetiletý Jaroslav z Pardubicka. Začalo to nenápadně, situace se ale začala rychle zhoršovat. Náhlé střídání nálad, disharmonické postoje a chování, nekontrolovatelnou impulzivitu a trošku jiný způsob vnímání a budování vztahu k ostatním začal Jaroslav pociťovat už v průběhu dospívání. „Zpočátku jsem si ty změny vlastně ani sám neuvědomoval. Čím jsem byl ale starší, tím problémů přibývalo. Dostavovaly se stavy úzkosti, pomalu jsem přestával zvládat úplně běžné situace, jako třeba jíst na veřejnosti, před lidmi telefonovat nebo se s lidmi jen normálně stýkat,“ vzpomíná Jaroslav.

Před problémy utíkal k alkoholu. Rodina se mu snažila pomoci, ale neúspěšně. Nakonec to vzdali, jediný, kdo při něm zůstal stát, byla matka. Diagnóza v jeho případě byla stanovena snadno. Popsané příznaky jasně ukazovaly na smíšenou poruchu osobnosti a sociální fóbii. Práce nechal a začal se léčit. „Naštěstí nebyla nutná ústavní hospitalizace, ale moje návštěvy psychiatra jsou časté a pravidelně beru léky,“ říká. Léčba těchto potíží trvá dlouho.

Někdy v té době organizace CEDR Pardubice o.p.s. rozjela pod názvem Sociálně terapeutické dílny – Ústí nad Orlicí projekt, který by i za pomoci prostředků z Evropského sociálního fondu pomohl uplatnění lidí s duševním onemocněním na trhu práce. O projektu dali jeho organizátoři vědět na specializovaná pracoviště, a tak se o něm od svého ošetřujícího lékaře dozvěděl Jaroslav. „V posledních dvou letech jsem už pracovní rehabilitaci opakovaně zkusil, ale moc mi to nedalo,“ svěřuje se Jaroslav. „Tentokrát je to ale jiné. Všichni okolo říkali, že první výsledky byly vidět už po dvou měsících,“ chlubí se. Účast v programu Sociálně - terapeutických dílen v Ústí nad Orlicí Jaroslavovi již přinesla jeden velký úspěch. Už zase chodí do práce. Zatím sice získal „jen“ chráněné místo u jedné z pardubických neziskovek, ale i to je pro Jaroslava veliký krok na další cestě.

Jinými slovy: Komu je rady, tomu je pomoci. Myslí si to alespoň lidé, kteří ve stejnojmenném projektu pomáhají více než tisícovce duševně nemocných v Praze, Brně, Plzni, Ústí nad Labem, Pardubicích, Kolíně, Rakovníku a Jeseníku. Skupinové terapie vede zkušený sociální pracovník ve spolupráci s dvěma až šesti lidmi, kteří se v minulosti sami potýkali s psychózou nebo jiným psychickým onemocněním. Tyto skupinky pracují v centrech, ale mnohem častěji v terénu.

Díky aktivitám v projektech podpořených z Evropského sociálního fondu se lidé s psychickým onemocněním mohou snáze vrátit do běžného života. Zaměstnání spolu s utužováním sociálních vazeb pak mívá pozitivní dopad na zvládnutí jejich nemoci. Více informací najdete na www.esfcr.cz a www.vetsisance.cz. (red)