Pryskyřicové šperky podněcují mou kreativitu, říká Bára

ilustrační foto

Další fotky: 

Pro začátek Báro, můžeš se představit?

Jmenuji se Barbora, jsem 34letá rodilá Pražačka. Už nějaký pátek žiji sama s dcerou Karolínou na okraji našeho hlavního města. Řekla bych, co o mě říkají jiní, ale asi nic nezkazím, když řeknu kreativec, čtenář a uživatel života.

Co je tvá původní profese?

Jsem vystudovaný knihkupec a vždycky jsem se držela obchodu, protože mě baví komunikovat s lidmi. V současné době pracuji u kamaráda ve zdravotní obuvi a zároveň patlám šperky a jezdím po trzích.

Jak si se dostala ke šperkům?

Už jako dítko školou povinné jsem začala háčkovat. Nikdy mi ale nepřišlo, že bych byla nějak zvlášť zručná. Jenže když jsem před deseti lety udělala jedno z nejtěžších rozhodnutí a stala se samoživotelkou, byl to dost boj o život. Neustálý nedostatek peněz, a díky mnohým úřednicím i sebeúcty, vedly k tomu, že jsem se háčkováním začala uklidňovat. Postupně jsem se naučila i jiné techniky. Při jedné naší každoroční pouti na Karlštejn jsem na jednom stánku uviděla náušnice vyrobené z křišťálovépryskyřice. Okamžitě jsem se do nich zamilovala. Několik dalších měsíců jsem pátrala po technice, kterou byly náušnice zhotoveny, až jsem se dopátrala výsledku. V té době už jsem měla plnou hlavu nápadů. Kamarád mi půjčil trochu peněz do začátků, protože rozjezd byl docela náročný. Zprvu jsem si motivy kupovala, ale nebyla jsem spokojena, protože mi přišly ploché a vůbec ne o mně. Kdybych řekla, kolik hodin jsem strávila nad tutorialy a učením se s grafickými programy, asi bys tomu těžko věřila. Přešlo hodně času, než jsem se naučila správný způsob, jak zalévat bez bublinek a rozlévání. A dnes jsem moc a moc vděčná, že se moje výtvory líbí.

Od mého prvního setkání s pryskyřicí uběhly už čtyři roky, dnes už učím na kurzech a spolupracuji s kamarádkou ze ZiRa art. Jezdíme po trzích a mě moc baví, jak se naše věci líbí.

Jaké šperky děláš?

Jak jsem už se rozpovídala při předchozí otázce, tak především z křišťálové pryskyřice. Teď si brousím zuby na cínované šperky, ale zatím jsem v začátcích.

Jaké vzory máš nejraději?

U mě se to dost střídá, záleží na rozpoložení. Nedávno to bylo černobílé období, nic barevného mi nebylo po chuti. Někdy jsou to květiny a příroda, ale teď jsem propadla zlatému řezu a božské geometrii. Ta mě pohltila, ale těžko říct, co přijde příště. U šperků mě baví i dávat k nim příběhy, navíc se nerada opakuji. Mám rada originalitu, protože nejsou dvě stejná tvůrčí období, stejně jako nejsou dvě stejné ženy.

Jak dlouho trvá výroba například náušnic?

To mam rozpočítané, že zhruba 3 hodiny na pár. Ale samotná dodací lhůta, pokud si někdo objedná, je mnohem delší, někdy až tři týdny.

Kde všude je možné tvé šperky vidět a kam nejdál jsi je posílala?

Krom naší milované vlasti a našich slovenských sousedů jsem úplně nejdál dělala šperky do amerického Texasu. A poměrně často dělám do Švýcarska, kde žije moje sestra.

Co nosíš v uších a na krku ty?

Znáš to o kovářově kobyle... Jinak mám jedny oblíbené, před dvěma lety mi do nich namalovala obrázek dcera. Jinak občas nějaký nepodarek, ale na ty stojí frontu dcera a kamarádky.

Co plánuješ do budoucna?

Toho je hodně. Ale teď mám jeden velký sen, který se ZiRa art začínáme realizovat. Jak jsem už řekla, jsem samoživitelka a vím moc dobře, co to je, živit z mála dva lidi. Proto bych ráda naučila a pomohla i jiným samoživitelkám, které ručně tvoří, osamostatnit se a naučit se podnikat.

Celý projekt se jmenuje Valkýrum, tedy říše, kde žily Valkýry. Pro mne je právě Valkýra symbolem ženskosti a síly, kterou podle mě v sobě samoživitelky musí mít, jinak by nepřežily. Celá věc je teprve v zárodku, ale myšlenkou je ukázat, že i samoživitelka se může mít dobře, získat sebevědomí a ukázat, co umí, i ve světě. Později bych ráda do projektu zapojila i šikovné babičky a dědečky. Sama z vlastní zkušenosti vím, co udělá chvála s člověkem. Najednou je silnější a průbojnější a věci jdou mnohem lehčeji, protože ví, že to, co dělá, má smysl.

U nás má ruční tvorba dlouholetou tradici a je škoda, ze není doceněna. Je třeba ukázat, co my Češi umíme, a začít si sebe a toho, co dokážeme, vážit. Znám mnoho neuvěřitelně šikovných lidí, kteří pořád čekají na objevení. V koutku duše doufám, ze právě Valkýrum v tomhle může hodně pomoci . Budu moc ráda, když koupí právě ve Valkýrum lidé pomohou a zároveň si udělají radost krásným uměleckým kouskem. Snad díky tomuto se ze samoživitelek stanou hrdé bojovnice, které se přestanou motat v kruhu sociálních nejistot, depresí a pocitu, že líp už bylo.

Na Barunčiny špeky se můžete podívat na https://www.facebook.com/pryskyricovesperkybarbara/?fref=ts. A dívejte se pořádně, protože jeden takový skvost může být i váš. Chystáme totiž soutěž! (ber)

Foto: FB Pryskyřicové šperky Barbara