Pepin z Postřižin pocházel z Konice!

ilustrační foto

Josef Hrabal se narodil 23. srpna 1882 v Konici na Prostějovsku. Byl prvním ze čtyř dětí v rodině, po něm se narodili ještě Adolf, Marie a František. Jeho nejmladší bratr František, kterého od Josefa dělilo sedm let, je z Hrabalovy vzpomínkové prózy znám jako Francin.

Během první světové války sloužil Josef Hrabal v armádě Rakouska-Uherska. Po válce pobýval v rodné Konici, kde se živil ševcovinou. Z této doby se dochovala jeho korespondence s bratrem Františkem, z níž vyplývá, že se nacházel v hmotné nouzi. Korespondenční lístky jsou napsány s poměrně velkým množstvím gramatických a pravopisných chyb. Dalo by se říci, že Josef Hrabal svou nevzdělanost nahrazoval enormní vnímavostí a bystrostí. „Za jeho prostotou se skrývala nebývalá chytrost a inteligence.“

V roce 1924 přijel Josef Hrabal za svým bratrem Františkem do nymburského pivovaru. Původně se podle legendy mělo jednat o 14denní návštěvu, Josef Hrabal zde však nakonec zůstal de facto až do konce svého života. I na to pamatuje jedna z hlášek v Postřižinách - „Na čtrnáct dní?“ – šeptal Francin. „Uvidíš, že tady zůstane čtrnáct let, a možná i na doživotí!"

V pivovaru byl zaměstnán jako pomocný dělník a sladovník. Jisté živobytí probudilo v Josefu Hrabalovi „showmanské“ sklony a smysl pro humor. Jeho osobnost trefně vystihuje charakteristika na úmrtním oznámení, kde je popsán jako „obuvník, sladovník, naivní vypravěč a tanečník a zpěvák“.

Josef Hrabal závěrečné dny svého života strávil v domově důchodců v Lysé nad Labem. Zde zemřel dne 22. března 1967 ve věku 85 let. Bohumil Hrabal následně nechal svému strýci na úmrtní oznámení otisknout jeho vlastní citát, který se stal celoživotním krédem i slavného literáta. „…ach, panenkomarjá, ten život je stejně k zešílení krásnej, ne že by byl, ale já ho tak vidím.“

A my ho s Pepinem, kterého jedinečně ztvárnil Jaromír Hanzlík, budeme mít v srdcích už navždy. (ber)

Foto: ČT