Zapomenutí rodáci. Bohumil "Bob" Krčil

ilustrační foto

Odmala byl brán jako velmi vnímavý a inteligentní. O fotografování se začal zajímat intenzivně od okamžiku, kdy v deseti letech dostal od rodičů fotoaparát. Po ukončení základní školy byl přijat na fotografické učiliště, následně ovšem na otcovo přání rok studoval zeměměřičství a učil se krejčím.

Zhruba od svých patnácti nosil dlouhé vlasy a po vzoru amerických hippies byl silným pacifistou. Proto ho velmi poznamenala okupace Československa vojsky Varšavského paktu v čele se SSSR. V srpnu 1969 s přáteli položil kytičku na místo, kde během okupace Sověti zastřelili jejich kamaráda, ale byl tehdejší policií zadržen a zbit. A následně soudně stíhán. Napsal tehdy svým rodičům dopis na rozloučenou a odjel za hranice.

Ve druhé polovině roku 1969 Krčil nejprve krátce pobýval ve Vídni, ale pak pokračoval do Švédska. Tam získal politický azyl a také švédské státní občanství. Ihned se vrátil do škol – studoval estetiku a fotografii na univerzitě v Uppsale a má i několik semestrů Vysoké školy uměleckoprůmyslové (Konstafack), sídlící ve Stockholmu. Obě školy nedokončil. Už v roce 1972 začal pracovat na fotografickém cyklu „Prostory mezi“, a následně se rozhodl cestovat: v roce 1975 jezdil s fotoaparátem po Švédsku a poté po Francii a Anglii – tehdy vznikal jeho další fotografický soubor „Koulaři“. Ten byl potom vystaven ve Stockholmu.

Ve druhé polovině sedmdesátých let se Bob vydal na cesty po Asii. Nejprve se octl v Afghánistánu, aby tam posléze nafotil fascinující cyklus „Herát – brána času“, který byl realizován na podzim 1978. Poté v letech 1978 a 1979 cestoval a fotil v Himálaji, to znamená hlavně v Pákistánu a v Indii, kde ho velmi zaujala venkovská hašišová kultura. Po návratu do Evropy opět jezdil a fotografoval – zejména po Francii, z níž vznikla publikace „Photo reporter“ (1979). V tom čase začal pracovat na svém prvním editorském projektu, antologii „Česká fotografie v exilu“, pro níž korespondenčně sbíral fotografie různých exilových fotografů z celého světa.

V roce 1980 Bob Krčil přicestoval do USA, konkrétně do New Yorku. Ač tu chtěl pobýt sotva tři měsíce a pak se vrátit do Evropy, nakonec už zůstal natrvalo. Vznikla zde nedokončená série snímků nazvaná „Manhattan“. V roce 1982 byla otevřena newyorská výstava jeho fotografií ze střední Asie pod názvem „Afghanistan Today“.

Krčil byl už z principu své osobnosti velice otevřeným člověkem, a tak chtěl tuto svou charakteristiku přenést i na svůj byt – dveře v něm měli otevřeny zejména čeští emigranti, kteří se octli v NYC bez prostředků. Fotograf pak na všechny působil přátelsky, bezprostředně, tak nějak jakoby „slunečně". Bob Krčil si nikdy nežil na vysoké noze, neboť byl z podstaty velmi skromný, dokonce i jeho malý byt vypadal jako on sám, tedy – skromně.

Ve druhé polovině osmdesátých let pak Krčil realizoval asi svoje nejzásadnější dílo, knihu příběhů českých emigrantů, převážně umělců, žijících v newyorské megapoli, nazvanou „Sebráno v New Yorku 1987“.

V lednu roku 1989 Bob Krčil společně s Gomelskym zorganizovali slavný benefiční koncert na podporu básníka Ivana „Magora“ Jirouse, manažera a uměleckého vedoucího souboru Plastic People of the Universe, který toho času seděl v kriminále.

Po roce 1989 Bob Krčil neodjel do vlasti, nýbrž zůstal v New Yorku: mezitím mu v devadesátém v Československu vyšla jeho antologie „Česká fotografie v exilu“, k níž byla později v pražském Mánesu uspořádána výstava. Bob byl ale zaujat prací na druhém dílu svazku „Sebráno v New Yorku“ a opravdu se mu ho podařilo téměř dokončit, bohužel ho už ale nestihl vydat.

Někdy v tom čase totiž dostal v obchodě s fotografickými potřebami lehkou mozkovou mrtvici a při pádu na zem povalil skleněný regál. Pracovníci obchodu si mysleli, že je opilý nebo zfetovaný a přivolali na něho policajty. Ti ho nejprve zmlátili, ale po chvíli zjistili, že se s tím člověkem děje něco podivného, přičemž drogy a alkohol v tom asi hrát roli nebudou. Zavolali tedy záchranku, která Boba odvezla do nemocnice. Jenže tam několik dnů ležel zcela bez pomoci. Později doktoři zjistili, že má zhoubný nádor na mozku (astrocytom), a to ve stádiu, kdy operace je již nemožná, takže jediným prostředkem jak alespoň zastavit jeho šíření, je chemoterapie. Tu však Bob odmítl.

Bohumil „Bob“ Krčil zemřel v červenci 1992 ve věku pouhých čtyřiceti let.

Bylo by vhodné, kdyby mu rodné město věnovalo alespoň malou vzpomínku. Bob si ji zaslouží. (ber)