Příběhy klokánkových dětí. Michalku porodil kluk

Příběhy klokánkových dětí. Michalku porodil kluk
ilustrační foto

O narození Michalky se v pobočce Klokánku dozvěděli hned druhý den. Na dveře tehdy zaklepal štíhlý, nakrátko ostříhaný mladík. Pohyboval se obtížně, zdálo se, že chůze mu dělá problémy. Na vyzvání se opatrně posadil na krajíček židle a začal plakat. Když byl schopen mluvit, s údivem jsme zjistili, že to není žádný mladík, ale žena.

S pláčem vyprávěla, že vyrůstala v dětském domově. Utíkala, a tak se dostala do výchovného ústavu. Potom žila po ubytovnách. S biologickou rodinou se stýkala minimálně. Je homosexuální, trvalý partnerský vztah se jí nepodařilo navázat. Před časem přestala menstruovat a začala mít zdravotní potíže. Dala na rady svých známých a měla první a poslední pohlavní styk s mužem. Po několika měsících začala na sobě cítit určité změny, pnutí v břiše a zvláštní pohyby. Vysvětlovala si to nadýmáním, na což si zakoupila léky. Včera večer, když se tlaky v břiše a bolest zvětšily, šla rychle na záchod. Tlak a bolesti ale zesílily natolik, že spadla na zem do chodbičky a najednou z ní vyšla krvavá koule, která rozpřáhla ručičky. Byla v naprostém šoku, ale naštěstí měla v kapse mobilní telefon, a tak si zavolala záchranku. Sanitka přijela za chvíli, ona stále ležela na zemi, spojená s vedle ležícím a plačícím dítětem pupeční šňůrou. To, co následovalo, bylo prý ještě horší než celý porod.

Zdravotníci prý na ni křičeli, že dítě chtěla zabít, a chovali se k ní špatně i při příjmu v nemocnici. Nikdo jí nevěřil, že o svém těhotenství nevěděla. Ona se ale cítí jako kluk, přemýšlí a chová se jako kluk, tak jak může být matkou? Nakonec se jim ani nesnažila nic vysvětlit, byla stále v šoku a z nemocnice po zašití na revers odešla. Domů šla pěšky několik kilometrů, v noci, v zakrváceném oblečení. Ráno se svěřila své známé, co se jí stalo, a ta jí doporučila dojít si do místní pobočky FOD. Stále ještě rozrušená matka nám říkala, že by se chtěla naučit o své děťátko starat a že se bojí, aby neskončilo v dětském domově tak jako ona. Pro miminko ale nemá nic připraveného a na ubytovnu si je vzít nemůže.Následovalo mnoho telefonátů a přesvědčování zdravotnických a sociálních pracovníků, že domácí porod byl skutečně neočekávaný a že matčin odchod z nemocnice byl důsledkem jejího rozrušení z nečekaného porodu a zřejmě i z ne zrovna citlivého jednání zdravotníků. Nakonec se nám podařilo všechny zúčastněné přesvědčit, aby miminko nebylo umístěno do kojeneckého ústavu, ale do rodinného Klokánku. Maminka se ještě před převozem holčičky do Klokánku seznámila s jeho pracovníky a společně s nimi Michalku v nemocnici navštěvovala.

Tady se musela hodně překonávat, protože měla za úkol naučit se dceru kojit. Říkala nám, že prsa jsou pro ni něco, co odmítá. Cítí se být klukem a prsa, kojení, jsou symbolem ženství. A ještě ke všemu kojit před dalšími lidmi! Nakonec to ale zvládla a mléko dokonce doma odstříkávala a vozila svému miminku do nemoc[nice a potom i do Klokánku.Mezitím se pro ni podařilo najít vlastní bydlení a pomoci s vybavením bytu. Při svých návštěvách v Klokánku se novopečená maminka naučila o miminko vzorně starat a po týdnu si měsíční holčičku odvezla domů.

Její příběh oslovil řadu lidí, kteří pomohli s pořízením výbavičky, nákupem plen, drogerie a dalších věcí. A nakonec nechybělo ani to nejdůležitější – blízké osoby, ochotné a schopné jí kdykoli pomoci. Těmi se rádi stali pracovníci Klokánku i pobočky FOD, s nimiž maminka probírá každodenní starosti i radosti, přijímá jejich rady a pomoc. V rodinném Klokánku někdy tráví s dcerkou i víkendy, oslavila tu také své narozeniny. Její Michalku považují naši „klokaní“ manželé za svou vnučku. Maminka se nakonec rozhodla ještě víc se jim přiblížit a přestěhovala se za svou novou „rodinou“. A tak je tady možné vidět, jak hubený mladík v širokých riflích a v mikině s kapucí tlačí kočárek a usmívá se na slečny, které obdivují jeho krásné miminko. (red)

Ilustrační foto: pixabay.com

Poslat nový komentář