Příběhy klokánkových dětí. Lukášek jedl jídlo z popelnic

Příběhy klokánkových dětí. Lukášek jedl jídlo z popelnic
ilustrační foto

Do Klokánku přišel krásný klučina s ustaraným výrazem a hrozně smutnýma očima. Na hlavě měl šrám, jak ho doma zbili páskem a kovová přezka mu roztrhla kůži na hlavě. Byl listopad a hubený klučina se třásl v tenké bundičce.

Zpočátku mu do řeči moc nebylo. S velkou chutí se najedl, vděčný za každý kousek oblečení i výbavy do školy. Rychle se zabydlel, doslova rozkvetl a začal vyprávět. Jak byl s rodiči na ubytovně i celé dny zavřený v pokoji. Pil vodu z kohoutu umyvadla a na toaletu chodil na kbelík. Rodiče naházeli většinu peněz do automatů a pro jídlo pak chodili se synem do popelnic. Nedílnou součástí života malého kluka byl i alkohol a návaly vzteku a bití od rodičů.

Uběhl rok a rodiče na návštěvu nepřišli. Lukáš jim občas sám zavolal. Vždycky s nadějí, že se doma něco změnilo. Další den už jsme zase seděli proti sobě a zadržovali slzy, když vyprávěl, jak ho rodiče osočují ze všech možných křivd. Do telefonu vždy napadali i naše zařízení. A ten statečný klučina i přes hrubosti rodičů hájil svoje tety. Vždycky se pak ujišťoval, že zůstane u nás a nebude se muset vrátit domů.

Postupem času si už dvanáctiletý kluk troufl vyslovit své největší přání. Strašně si přál novou rodinu. Tátu, co by s ním chodil na fotbal, a maminku, co umí pohladit. A hlavně aby ho měli hodně a hodně rádi. A nejraději by i nového brášku. Jenomže přišel čas, kdy byly vyčerpány všechny možnosti pobytu v Klokánku. Lukáše čekal přesun do dětského domova. Tety mu slíbily, že bude malý s dobrou péčí a laskavým prostředím. Po čase se chlapec se stěhováním smířil.

„Jen mi znovu přišel s tím ustaraným obličejem říct, že se bojí, aby se nezapomnělo na to jeho největší přání, aby pro něj našli novou rodinu. Když odcházel, měla jsem ustaraný obličej já. To proto, jestli se podaří najít tomu klučinovi rodinu, které uvízne pod kůží tak, jako nám,“ dodala teta. (red)

Komentáře

Tak tolik platíme na daně,pak se z nich dotují nenažraní lokální politici 70 000 platy za povalování v kanceláři a dotujeme miliardáře,aby pořádali tenisové turnaje,ale nažrat chudým nedáme.vskutku podivný svět.

Poslat nový komentář