Příběhy klokánkových dětí. Matka na Boženku zapomněla. Kvůli novému muži

ilustrační foto

Maminka se o ni starala celkem dobře, ale potom se seznámila s mužem svých snů. Zamilovala se, ale on neměl rád děti. „Nesnáším haranty!“ křičel na ni, když se dozvěděl o Božence, a pokračoval: „Musíš si vybrat. Buď já, nebo ona!“ Matka moc dlouho neváhala a zvolila přítele. Boženku svěřila Klokánku.

Ujistila ji, že je to jen na čas, než se ten „její“ umoudří. Holčička ale moc dobře věděla, že ji maminka opustila. Že ji ztratila navždy. Její smutek byl nesnesitelný. Skončila v péči psychiatra, který jí nasadil uklidňující léky.

Boženčin stav se postupně normalizoval, ale jako by to nebyla ona. Už neplakala, ale také se neusmívala a veškeré činnosti vykonávala mechanicky. Jako robot. Seděla u svého oblíbeného kuřete s nádivkou, ale ani nevěděla, co polyká. Držela v náručí medvídka, ale jen koukala do zdi. Děti se jí vyhýbaly.

Sourozenci matky neměli o holčičku zájem. Prarodiče zemřeli a další příbuzní se nedali dohledat. Z Boženky se stala tichá a uzavřená holčička. Jednou přišla ze školy s pláčem. Teta se vylekala, vždyť Boženka už nebrečí! „Potkala jsem na náměstí maminku. Dělala, že mě nevidí!“ plakala usedavě a teta měla co dělat, aby se nerozbrečela s ní.

Uplynulo pár týdnů, kdy se stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Kdesi na druhém konci Česka zemřela stará paní a na jejím pohřbu se sešli všichni její příbuzní. Řeč přišla i na Boženčinu matku, hodně vzdálenou sestřenici jedné z účastnic pohřbu. Vůbec netušila, že Boženka existuje. Už dva roky měla tato paní požádáno o dítě do pěstounské péče, ale žádné nebylo údajně volné, a tak stále na nějaké čekala. Paní Hanka se okamžitě spojila s onou sociální pracovnicí OSPOD, která měla Boženku na starosti.

Ta nehleděla na to, že je víkend, a dojednala schůzku a návštěvu Boženky. Když holčička svoji neznámou vzdálenou tetu uviděla, vrhla se jí do náručí. Jako by se dvě duše našly! Už se od sebe neodtrhly ani na vteřinu. Vzhledem k tomu, že byla paní Hanka již prověřená, mohla s ní okamžitě holčička odjet na dlouhodobou návštěvu.

Už se z ní do Klokánku nevrátila, ale denně svojí klokánčí tetě telefonovala. Její hlas zněl vesele! Šťastně! „Uplynul rok, když nás Boženka se svojí novou maminkou přijela navštívit. Před týdnem se vrátily od moře. Byly opálené a moc jim to oběma slušelo!“ raduje se Klokánek. (red)

Ilustrační foto pixabay.com